Hranice koučink a psychoterapie

Hranice koučinku a psychoterapie

Abstrakt: Příspěvek se zaměřuje na v současnosti hojně diskutovanou oblast hranic koučinku a psychoterapie. Kde končí koučink a je vhodné pracovat terapeuticky? A jak poznáme, že klient potřebuje jinou formu pomoci než koučink? Co mají koučink a terapie společné? Příspěvek se nad daným tématem zamýšlí a přináší podněty k zamyšlení, jak na tyto otázky nahlížet.

 

Hranice koučinku a psychoterapie
  1.  „Pouštíme vás na lidi …“

„Pouštíme vás na lidi …, …vašim nástrojem jsou slova a slova mohou pomáhat, ale mohou také zabíjet…“ tato slova zazněla na mé promoci z úst děkana a tehdejšího vedoucího katedry psychologie doc. PhDr. Vladimíra Řehana a dodnes mi zní v hlavě vždy, když vedu rozhovory s klienty. Takto jsou do praxe uváděni psychologové. Jak jsou uváděni do práce s klienty kouči? Jak jste to měli Vy?

Kouči i psychologové/terapeuté pracují se stejnou cílovou skupinou, tj. lidmi. Setkávají se s nimi v různých kontextech. Dávno již neplatí, že koučink je využívá pouze ve sportu a businessu jako nástroj pro zvyšování výkonu. Koučink proniká čím dál tím více do osobní oblasti ve formě life koučinku nebo work-life balance koučinku. Jako psychologovi mi v hlavě blikají červené vykřičníky „POZOR! Že by kouči chtěli nahradit psychology? Slova mohou i zabíjet!“ Jako kouči se mi v hlavě ale zrodí spásná myšlenka, že pokud budou kouči dodržovat základní principy koučinku, zejména nehodnotící přístup, + mód (pozitivní orientace neboli zaměření na ne-problém) a orientaci na budoucnost, tak to nejhorší, co se může stát je, že klient nebude mít žádný výsledek.

Kde je tedy hranice, kdy koučink už není vhodný a je na místě dle Kompetencí ICF koučů odeslat klienta jinému odborníkovi? Jak tuto hranici pozná kouč bez psychologického vzdělání? Odrazme se od definic.

 

  1. Definice koučinku a psychoterapie

Definic koučování i psychoterapie je mnoho. Různé definice koučování jsem s kolegyněmi uváděla ve  sborníku v příspěvku z roku 2013 Integrace koučovacích přístupů (zdroj: http://www.asociacekoucu.com/konference/konference-2013/)

Zřejmě nejznámější definice (výkonového) koučování je definice Timothy Gallweye (2004), podle které koučování uvolňuje potenciál člověka a umožňuje mu tak maximalizovat jeho výkon. S touto definicí se můžeme setkat také ve formě jednoduchého vzorce:

V = P – I

Jak máme tomuto vzorci rozumět? Vše, co potřebujeme, máme v sobě, jediné, co nám brání využívat náš potenciál či podávat lepší výkon jsou naše vnitřní bariéry. Proto jsme to jen my sami, kdo může svůj potenciál rozvinout a zvýšit. A k tomu nám může pomoci koučink.

Jako definici psychoterapie jsem vybrala definici, jak psychoterapii rozumí Evropská asociace pro psychoterapii (EAP), ke které se hlásí také Česká asociace pro psychoterapie (ČAP) sdružující psychoterapeuty pracující ve zdravotnictví i mimo něj (různé pomáhající profese či OSVČ). Tato definice říká, že psychoterapie „je komplexní, vědomá a plánovaná léčba psychosociálních, psychosomatických a behaviorálních poruch pomocí psychoterapeutických vědeckých metod s cílem snížit záporný postoj ke změně a umožnit zrání, rozvoj a zdraví léčené osoby“ (zdroj: http://czap.cz/pro-psychoterapeuty/odborna-diskuze/13-dokumenty-eap/3-definice-profese-psychoterapie).

Už jen ze zmíněných definic je patrné rozdílné názvosloví, ale stejný cíl. Koučink používá často slova jako potenciál a výkon, psychoterapie pak používá slova jako léčba a problém. Obé však vede ke změně postoje klienta a jeho rozvoji.

 

  1. Další zmatení aneb Kde končí koučink a je vhodné pracovat terapeuticky?

Abychom to neměli vůbec jednoduché, dostávají se ke slovu různé proudy v koučování i psychoterapii. V koučování mluvíme o transakčním koučinku, obvykle sem bývá řazen manažerský koučink a původní model GROW. V koučování je ale také velmi silný proud tzv. transformačního koučinku, tady patří např. ericksonovský, všímavý, systemický koučink a dle 3. vydání knihy Koučování Sira Johna Withmora i model GROW rozšířený o otázky na hodnoty. Transformační koučink se nezabývá jen zvyšováním výkonu člověka, ale celkově jeho postoji, hodnotami, identitou i smyslem života (stejně jako humanistické směry v psychoterapii – Frankl, Rogers). Transformační koučink pracuje na tom, aby se člověku celkově žilo lépe. Stejně jako psychoterapie.

U psychoterapie není situace o nic méně složitá. Pro zjednodušení budu dále operovat se dvěma zásadně rozdílnými směry v psychoterapii. Prvními jsou tzv. hlubinné směry, jejichž součástí je např. známá psychoanalýza, analytická či dynamická psychoterapie, které se orientují na problém a také (ne jen!) na minulost člověka a porozumění dějům, které se staly, na různých úrovních a souvislostech. Druhými směry jsou tzv. humanistické a kognitivní přístupy, které jsou koučinku velmi blízké. Patří sem např. systemika, narativní přístupy, gestalt, KBT, SFA (Solution focused approach) – tj. na řešení zaměřený přístup, který se orientuje na budoucnost, v minulosti hledá jen úspěchy, zdroje a výjimky z problému.

Jednoduché rozlišení ani nemůže být možné, protože koučink vychází z psychologie, zejména pozitivní psychologie a humanistické psychologie. Ukažme si propojenost koučinku a psychoterapie na definici Tima Gallweye, který říká, že:

Koučování staví na tom, že každý chce být lepší (humanistická psychologie – seberealizace a sebepřesah A. Maslow, C. Rogers, V. Frankl a další). Tato metoda rozvíjí to, v čem je dotyčný člověk dobrý (M. H. Erickson, americký psychiatr, humanistické směry). Pracuje s klientovými vlastními zdroji (všechny směry v psychoterapii), se kterými se narodil.

Z výše uvedeného vyplývá, že hranice mezi koučinkem a psychoterapií není jednoznačná.

Návrh řešení – Kde končí koučink a je vhodné pracovat terapeuticky?

1.      Propaguji tento přístup: Když klient hovoří o problému nebo říká, že je nemocný, nabízím psychoterapii. Když chce klient pracovat na rozvoji, chce něco posílit, hledá řešení svého tématu, nabídnu koučink.

2.      Osobně si to dělám ještě jednodušší, protože můžu: Koučuji zakázky v pracovní oblasti, terapeuticky pracuji s osobními a vztahovými tématy.

Pojďme si dále projít, co mají koučink a psychoterapie společné, a v čem se liší.

 

  1. Shody a odlišnosti koučinku a psychoterapie

Následující tabulka uvádí, jak je možno se nad touto otázkou zamýšlet. Jako výchozí body jsem zvolila Kompetence kouče dle ICF, Kompetence psychoterapeuta dle EAP, základní principy koučinku a doplnění o specifické postupy v psychoterapii. Vše jsem zhodnotila, do jaké míry jsou shodné (ano – v daném jevu se oba přístupy shodují, částečně – do určité míry se shodují a v popisu směrů je blíže vysvětleno, ne – na daný jev oba směry pohlížení rozdílně).

Jelikož pracuji jako psychoterapeut (využívající systemických přístupů) i kouč, dovolila jsem si šedě označit pole, kde vnímám zásadní rozdíly.

JevKoučinkShodyPsychoterapie
Centrem zájmu je člověkAno
Pojmenování klient vs. pacientKlientČástečněKlient (pro terapeuty pracující mimo zdravotnictví) / Pacient (pro terapeuty pracující ve zdravotnictví)
Pojmenování téma vs. problémTémaČástečněTéma v systemických přístupech a častěji mimo zdravotnictví / Problém v dynamických směrech a ve zdravotnictví
Oblast využitíPracovní a osobní, vztahováČástečněOsobní a vztahová oblast, léčba psychosomatických nemocí
Přizpůsobení procesu klientoviAno u pokročilých koučů, začátečníci aplikují pouze technikyČástečněAno u humanistických směrů / ve zdravotnictví tendence k vytváření na problém (ne na klienta) orientované terapii ve smyslu „řekněte problém a databáze mi nabídne nejvhodnější přístup“
Etické zásady *Etický kodex koučeAnoEtický kodex psychoterapeuta
Kontrakt *Stanovení dlouhodobého cíle spolupráceAnoPožadavek vytvořit fungující spojenectví a získat (pokud možno) klientův informovaný souhlas v písemné podobě
Vytvoření důvěrného vztahu / Přítomnost a flexibilita / aktivní naslouchání / Užívání silných otázek / Přímá komunikace / Rozvoj sebeuvědomění *Ano
Navrhování akcí *Akce formuluje klientČástečněFormulace akcí klientem, anebo strategické intervence ve formě úkolů, experimentů
Plánování a stanovení cílů *Spolupráce na koučovacím plánu, práce se SMART cíli, u transformačních přístupů se ale od SMART cílů postupně upouštíAnoVíce expertní přístup a vliv terapeuta na plán terapie vycházející zejména z terapeutického přístupu, který terapeut zastupuje, SMART cíle nejsou požadovány
Řízení rozvoje a odpovědnosti *Více strukturováno a vždy součástí kouč. sezení – kouč jasně požaduje na klientovi, aby činil kroky, které ho povedou ke splnění stanovených cílů.ČástečněAno, ale volněji.
Náležitě zaznamenávat informace **Nepožadováno, obvykle si klient všechny poznámky odnáší ze sezeníNePožadováno vést poznámky k případu ze všech psychoterapeutických sezení s klienty
Spolupracovat s dalšími profesionály **NepožadovánoNePožadavek sjednat kritéria spolupráce a zaznamenávat informace sdílené s ostatními službami (psychiatrie, soc. pracovníci, zdrav. sestry apod.)
Zvládnutí změny, krize a práce s traumatem **Neřešeno, kouči bez psychologického vzdělání nepoznajíNeOdborné psychologické znalosti, krizová intervence
Vyhodnocovat práci (psychoterapii) **NepožadovánoNePožadavek na využití všech posudkových výsledků, dotazníků na (ne)spokojenost klienta k pomoci vyhodnocení účinnosti psychoterapie, hodnotit vlastní výkon, problémy a praxi; a diskutovat se svým supervizorem
Časové hlediskoKrátkodobá spolupráceČástečněKrátkodobá u systemických směrů, dlouhodobá u hlubinných
Nehodnotící přístupAnoČástečněAno u humanistických a kognitivních směrů, u hlubinných směrů je terapeut více expertem na lidskou psychiku
NedirektivnostAnoČástečněAno u zejména narativního přístupu, hlubinné směry jsou direktivnější
+ mód (pozitivní zaměření, zaměření na ne-problém)AnoČástečněU systemických směrů ano, u hlubinných směrů je důležité také porozumění tomu, co se stalo, jaký na to měl klient vliv apod.
Důvěra v klientaAno
Zodpovědnost za proces na pracovníkoviNa koučiAnoNa terapeutovi
Strukturovanost procesu v rámci 1 sezení (SMART cíl, možnosti řešení, zhodnocení dosažení cíle, akční kroky)Větší v porovnání s terapiíČástečněMenší v porovnání s koučinkem
Zodpovědnost za výsledekNa klientoviNeObvykle spolupodíl klienta a terapeuta
Aktivita klientaAno
Otázky jako základní „pracovní“ nástrojAno
Práce s tělem

Práce s prostorem

Práce se symboly

Ano u transformačních směrů / Ne u transakcíČástečněAno v nějaké podobě a vždy u expresivních terapií (drama, arte, muziko, taneční)
Metafory, práce s jazykem klienta, příběhyJen u pokročilých transformačních koučůČástečněAno
Znalost psychodiagnostiky a psychických poruchNení požadováno (jakákoli diagnostika „škatulku“, hodnotí, což jde proti principům koučování)NeU psychoterapeutů se předpokládá znalost diagnostiky, humanistické směry ale přistupují ke klientovi nehodnotícím způsobem jako koučink
Práce se sebereflexí a metareflexíŽádoucíAnoNutná, požadována v kompetencích terapeuta a supervidována
Cena za 1 hod.2500,- Kč – 6.000,- Kč, otázkou je cena life koučinků – 300 – 1500,- KčČástečně400,- Kč – 1000,- Kč

*Kompetence kouče dle ICF

** Kompetence psychoterapeuta dle EAP v Kompetencích kouče neuvedené

 

Souhrn: V čem se koučink s psychoterapií podobají a v čem se liší?

Humanistické a kognitivní přístupy v terapii jsou koučinku velmi blízké svou nedirektivností, nehodnotícím přístupem a krátkodobostí spolupráce. Hlubinné psychoterapeutické směry jsou více expertní a obvykle kontraktují dlouhodobou spolupráci (častěji jsou také využívány ve zdravotnictví). Za nižší cenu za hodinu práce jsou na terapeuta kladeny vyšší nároky v oblasti znalostí z psychologie, psychiatrie, diagnostiky a spolupodílu na výsledku léčebného procesu, spolupráce s dalšími odborníky, vedení záznamů z terapie, vyhodnocování účinnosti terapie a supervize terapeuta. Koučink klade větší důraz na strukturu procesu sezení ve formě stanovování SMART cílů, přes použití strukturovaných technik dle typu řešeného tématu (GROW, kolo rovnováhy, karteziánské kvadranty atd.) až po formulaci akčních kroků klientem (má větší „tah na branku“). Terapie je mnohdy strategická (mimo narativního přístupu) v zařizování užitečných změn v životě klienta z pohledu terapeuta ve formě strategických úkolů / experimentů, a je vedená často volněji (vyprávění, prožitek, učení se zkušeností, psaní deníků apod.) v porovnání s koučinkem. Koučink je efektivním nástrojem pro psychoterapeuty u některých typů zakázek (rozhodování, plánování apod.). Jako riziko u koučů bez psychologického vzdělání pouštějících se do transformačního life koučinku vnímám neschopnost odhalit duševní onemocnění klienta či prožívanou krizi či trauma.

 

  1. A jak poznáme, že klient potřebuje jinou formu pomoci než koučink?

Jak může kouč naplnit 1. požadavek z Kompetencí kouče ICF Dodržování etického kodexu a profesionálních standardů? Konkrétně body:

  1. c) Informuje srozumitelně o rozdílech mezi koučováním, poradenstvím, psychoterapií a dalšími podporujícími obory.
  2. d) V případě potřeby odkáže klienta na jiný druh odborné pomoci. Je schopen rozpoznat situace, kdy je toho zapotřebí, a zná kontakty a zdroje.

Kouči nepoužívají psychodiagnostiku, nemají praxi z psychiatrické léčebny, ani psychiatrické minimum (nepoznají tedy klienta s duševním onemocněním), neptají se na případnou medikaci klienta (a neznají účinky psychiatrických léků na organismus a kognitivní funkce člověka), neorientují se v oblasti zvládání krizí (ani nepoznají klienta v krizi), traumatu a to jednoduše proto, že to pro koučování není důležité. Pro kouče je podstatné, že klient chce (má motivaci), formuluje nejlépe SMART cíl a možnosti jeho dosažení a v mezidobí dělá akční kroky k cíli, které si sám naplánuje, a říká, že je to pro něj užitečné.

 

Návrh řešení – Jak poznáme, že klient potřebuje jinou formu pomoci než koučink?

1.      Kritérium užitečnosti koučování – klient říká, že koučink je pro něj užitečný, přemýšlí, dělá akční kroky, posunuje se na škále ke svému cíli v průběhu spolupráce.

2.      Klienta odeslat na terapii v případě, že:

–  spolupráce není efektivní, klient se neposouvá směrem k cíli (i když jsme znovu ověřili cíl, zda je SMART, ekologický, zohledňuje sociální kontext, pozitivně formulovaný, motivující a klient na něj má vliv, a reformulovali jej),

–  klient se opakovaně vrací k již „vyřešenému“, tj. dochází pouze ke zdánlivým posunům v rámci koučovacích sezení, nikoliv již posunům a aplikaci výstupů do praxe a života klienta, nebo se u něj projevuje myšlenková perseverace (ulpívavé myšlenky),

–  klient přichází s tématem, které se nedá „vyřešit“ (např. klient nemá vliv na cíl, práce s pozůstalými, vážně nemocnými, klient v krizi), nebo se odpovědi na koučovy otázky nacházejí mimo jeho dosah (potřebuje odbornou radu nebo strategickou intervenci zvenčí),

–  klient se opakovaně vrací do minulosti a vůbec se ho nepodaří orientovat na budoucnost,

klient přichází s psychosomatickým tématem, nebo se zjevnými psychickými potížemi (úzkost, vyčerpání, špatná orientace v realitě atd.),

–  klient nemá schopnost sebereflexe či má patrné omezení kognitivních funkcí (tj, omezení schopnosti učení, zapamatování, přizpůsobování se neustále se měnícím podmínkám okolního prostředí, pochopení informací a s tím související schopnost posuzování, řešení problémů, plánování, organizování).

3.      Jedinou možností, jak si uhlídat hranice mezi koučinkem a terapií je práce se sebereflexí a metareflexí a další vzdělávání. Znalosti z psychologie a psychiatrie jsou nezbytné pro všechny, kdo chtějí dělat live koučink, a velmi vhodné pro všechny kouče.

4.      A protože dvoje uši slyší více než jedny, nebojme se sdílet s kolegy svou práci v rámci supervize. Supervize je znakem profesionality jak terapeuta, tak kouče!

 

  1. Bonbónek na závěr: Jak je to s osobnostními předpoklady koučů a terapeutů pro jejich práci?

Na konferenci Ericksonovských terapeutů ve Svratce 2012 byl prezentován výzkum osobnostních charakteristik, které se podílejí na úspěchu terapie: „Therapists´ professional and personal characteristics as predictors of outcome in short- and long-term psychotherapy“, uveřejněném v časopise Journal of Affective Disorders. Ze souhrnu vyplývá:

  1. Více ostražití (opatrní), neobtěžující (non-intrusive) terapeuti mají lepší výsledky v dlouhodobé psychoterapii.
  2. Terapeuti s nízkým sebevědomým a nízkým potěšením z terapeutické práce mají slabé výsledky v krátkodobé terapii z hlediska dlouhodobé perspektivy.
  3. Aktivní, poutaví, extrovertní terapeuti mají lepší výsledky v krátkodobé psychoterapii, než v dlouhodobé.

Pokud by tedy platilo, že systemicky orientovaní terapeuté praktikující krátkodobou terapii mají mnoho společného s kouči, tak z výše uvedeného tedy vyplývá, že i kouči by měli být spíše aktivní, poutaví a extrovertní.

 Jak to máte Vy?

 

Literatura

Gallwey, T. W. Tajemství vysoké pracovní výkonnosti. Metoda Inner Game. 1. vyd. Praha: Management Press, 2004. 255 s. ISBN 80-7261-115-1.

Whitmore, J. (2009) Koučování. Rozvoj osobnosti a zvyšování výkonnosti. Metoda transpersonálního koučování. 3. doplněné a přepracované vyd. Praha: Management Press. 243 s. ISBN 978-80-7261-209-3.

Články

Heinonen, E., Lindors, O., Laaksonen, M., Knekt, P. „Therapists´professional and personal characteristics as predictors of outcome in short- and long-term psychotherapy“, Journal of Affective Disorders, únor 2012

Internetové zdroje

Asociace integrativních koučů: Sborník z konference 2013 – Integrace koučovacích přístupů, str. 6-13.  [online]. 2012 [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://www.asociacekoucu.com/news/sbornik-z-konference-2013/

Česká asociace pro psychoterapii: Dokumenty EAP – Definice profese psychoterapie. [online]. 2015 [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://czap.cz/pro-psychoterapeuty/odborna-diskuze/13-dokumenty-eap/3-definice-profese-psychoterapie

Heinonen, E., Lindors, O., Laaksonen, M., Knekt, P. „Therapists´professional and personal characteristics as predictors of outcome in short- and long-term psychotherapy“. [online]. 2012 [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: https://scholar.google.cz/scholar?q=Therapists%C2%B4professional+and+personal+characteristics+as+predictors+of+outcome+in+short-+and+long-term+psychotherapy&hl=cs&as_sdt=0&as_vis=1&oi=scholart&sa=X&ei=AanuVKPCL8LKOZaQgYgF&ved=0CB0QgQMwAA

ICF CZECH REPUBLIC: Kompetence ICF koučů. [online]. 2013 [cit. 2014-02-22].
Dostupné z: http://www.coachfederation.cz/cz/pro-klienty/kompetence-icf-kouce.html

 

 

Kontaktní údaje

PhDr. Sylvie Navarová – psycholožka, koučka, autorka výcviku Integrativní kouč

Kontakty: sylvie.navarova@smrov.cz, tel.:605214849