Psychologické poradenství

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně našeho vztahu s partnerem. Žijeme spolu 5 let, předtím jsme měli další 3 roky „volný vztah“. Jsme si zároveň nejlepšími kamarády, říkáme si všechno, máme společné zájmy, stejné názory na život. Samozřejmě ne ve všem. On je spíše životní pesimista, já zase optimista. Už několik let se opakuje náš problém v intimním životě, který teď vyvrcholil tak, že přítel uvažuje o rozchodu, přestože se milujeme… Vadí mu náš nedostatek sexu, kdy jsme se v tomto velmi odcizili. Bojí se odmítnutí a nesnaží se a neprojevuje žádnou aktivitu ani náklonnost ke mně. Já se snažím, ale na něj to nepůsobí, není tady to jiskření a napětí… Vždycky se po nějaké době tento problém vyřešil a pak se to zase vrátilo do starých kolejí, kdy oba dva po tom toužíme, ale nic se neděje. Moje návrhy na to, ať jedeme na dovolenou nebo že můžeme uvažovat o dítěti ho nezajímají. Já bych přitom dítě už mít chtěla, ale jen ve spokojeném vztahu. Děkuji za radu, jk postupovat a zachránit nás, pokud to ještě jde.

Dobrý den,

píšete o Vašem vztahu s partnerem, o tom, že si ve většině věcech rozumíte, ale máte opakující se problémy v intimním životě. Sex je důležitou součástí partnerského života, a pokud má každý z partnerů jinou potřebu v této oblasti, je vhodné domluvit se na nějakém „kompromisu“. Napadá mě také, jestli a jak jste o tomto s partnerem společně mluvili a jaké kroky pro řešení vaší situace jste už učinili. Kde se vzal strach Vašeho partnera z toho, že ho odmítnete? Co Vy sama můžete udělat pro to, aby jeho obavy zmizely a oba jste se mohli na společný sex těšit a vnímat ho jako něco příjemného a přirozeného? Píšete také, že Vy sama se snažíte – jak vypadá snaha Vašeho partnera? Jak jinak Vám tedy svoji náklonnost a to, že Vás miluje, projevuje?

O sexu určitě platí, že s jídlem roste chuť. Obecně je možné doporučit místo přemýšlení o tom, zda mám či nemám na sex chuť, pozorování, zda něco jiskří nebo ne, prostě jen sex mít. Pravidelně, po nějaké delší časové období. Jakmile o tom všem přemýšlíme až moc, stává se někdy, že samotné přemýšlení o něm sex zcela zablokuje.

Říkám si také, co všechno vaše soužití a váš vztah pozitivně ovlivňuje? Kdy je vám společně lépe, kdy je lepší i oblast sexu a kdy se cítíte oba nejvíce příjemně? Kdy si vzájemnou náklonost projevujete více než jindy? Zmiňujete také, že se v minulosti po nějaké době problém vždy vyřešil – co byste tentokrát mohli udělat jinak, aby změna byla trvalá? Co má vliv na to, že se po čase vše vrátilo do starých kolejí? A jak můžete ovlivnit, aby se to znovu už nestalo?

Každý partnerský vztah má svůj vývoj. Měníme se jako jednotlivci, mění se naše potřeby i hodnoty, a tudíž se zákonitě i náš vztah s partnerem musí vyvíjet. Očekávat, že po osmi letech vztahu budeme při každém doteku a polibku zažívat obrovské vzrušení, stejné, jako při našem seznámení se s partnerem, není asi úplně reálné. Zamilovanost nahradí hlubší cit, důvěra, svého partnera můžeme stále velmi milovat, ale kvalita či intenzita emocí se může časem měnit.

V rámci partnerských vztahů bylo popsáno celkem několik vývojových krizí – tedy jakýchsi rizikových období, kterými všechny partnerské vztahy procházejí – některé skončí, jiné krizi překonají a pokračují dál. Toužíte oba dva stále po vašem společném sexu, nebo jen po sexu jako takovém?

Na dovolené si můžete odpočinout, někdy změna prostředí pomůže srovnat si myšlenky a uvědomit si, co v životě chceme. Na dovolené se také často, jakmile pomine např. stres z práce, samovolně frekvence sexu zvýší a může tak sloužit jako odrazový můstek pro nastartování změny, kterou je pak ale třeba udržovat. Dovolená sama o sobě obvykle nepřináší dlouhodobé řešení našich potíží.

Píšete také o tom, že byste chtěla mít dítě – chcete mít dítě právě s tímto partnerem? Je to ten táta, kterého chcete pro své děti? A jak to má on? „Nezajímají“ ho děti jako takové, nebo to, že by je chtěl mít s Vámi? A jak moc jste o tomto spolu mluvili? A v čem konkrétně se vaše představy rozcházejí? Co mají naopak společné? Narození dítěte a vše s tím spojené je samo o sobě náročné a představuje velký stres pro všechny kolem, obecně může být pro vztah spíše zátěží a rizikovým faktorem. Tedy pokud není už teď ve vztahu vše v pořádku, není určitě vhodné uvažovat o dítěti jako o něčem, co náš vztah spraví. Zvlášť pokud v tom oba partneři nejsou za jedno. Jak se na vaši budoucnost a děti dívá Váš partner? Plánujete ještě společně svoji společnou budoucnost? Mluvíte spolu o ní? Jak moc se vaše představy potkávají a v čem se naopak odlišují, rozcházejí? Co převažuje?

Ptáte se, jak postupovat a zachránit vás, pokud to ještě jde. Chcete oba dva svůj vztah zachovat a jste oba ochotni věnovat čas a energii tomu, aby mohl nejen pokračovat, ale abyste společně vytvořili takovou změnu, se kterou se vám oběma bude žít lépe a šťastněji? Pokud jsou odpovědi vás obou „ano“, tak můžete společně začít hledat řešení, společně tvořit takový obraz společné budoucnosti, na kterou se budete těšit. Takovou, ve které budou všechny vaše potřeby týkající se nejen sexu a dětí, naplněny. Některé společné změny a kroky zvládnete s partnerem vymyslet a uvést do praxe sami, s jinými vám může pomoc buď manželský poradce, nebo psycholog.

 

Přeji vám na vaší cestě hodně štěstí!4

Tým poradny

 

Dobrý den, nevím co mám dělat se steskem, byla jsem 25let vdaná za sebe můžu říct že nelituji jediného dne ve svém manželství do posledního dne jsem byla šťastná a stále zamilovaná do svého manžela, když mi jednoho dne řekl že musí odejít že má se mnou pocit viny že za všechno může, že má pocit že už ho nemiluju a přestal mě milovat, následně na to že ho moje láska dusi, říkala jsem mu a prosila ať to nedělá že to prekoname, že bez něj to nedokážu, vždy jsem mu říkala ať je opatrný kdyby se mu něco stalo že to nezvládnu, bohužel odešel, rozvedl se, navštěvovala jsem psychiatra i psychologa, po užívání spousty prášku se zmírnila jen bolest v srdci, stesk neustal ani po roce a půl, čím déle je manžel pryč stesk sílí, za manželství jsem nezvládala ani jednu noc odloučení, každou noc usínám s pláčem protože se mi stýská, jsem unavená předstíráním před syny, že je vše v pořádku nechci aby museli koukat na smutnou mámu, říkám si že to není normální po tak dlouhé době, ale stesk je čím dál tím větší, byla jsem usměvavá ženská plná energie, měla radost ze života, teď jenom čekám na zázrak že se manžel vrátí, strašně mi chybí

Dobrý den,

píšete o stesku, který prožíváte po rozvodu a o tom, že Vám i po roce a půl Váš bývalý manžel chybí. Vyrovnávání se se ztrátou může probíhat různě, obvykle se udává doba cca 1 rok, ale i to může být individuální. Píšete také, že jste unavená, říkám si že Vás tento stav plný smutku, který trvá už dlouhou dobu zřejmě poměrně vyčerpává, a napadá mě, kde a jakým způsobem si energii doplňujete, kdo nebo co je Vaší oporou a z jakých „zdrojů“ obecně, můžete energii pro sebe a své blízké čerpat.

Píšete také, že teď jenom čekáte na zázrak, že se manžel vrátí. Domnívám se, že to bude jedna z věcí, která Váš stav a smutek udžuje. Co jiného užitečnějšího a radostnějšího byste mohla místo čekání na zázrak dělat? Jste ještě moc mladá na to, abyste jen čekala na zázrak. Prázdné místo, které po bývalém manželovi ve Vašem životě zbylo je třeba zaplnit něčím jiným. Novým koníčkem, využíváním příležitostí, které teď máte, kontaktem s jinými lidmi – ať už přáteli, známými nebo někým novým. Přirozeným antidepresivem, které velmi dobře zabírá je také pohyb, fyzická aktivita. Ať už nějaký sport nebo organizovaný pohyb, který Vás navíc také zavede do nové skupiny lidí a přinese s sebou nové sociální interakce a kontakty, nebo třeba běh či rychlá chůze, u které se zadýcháte. Cokoliv. Přestavte nábytek, udělejte generální úklid a vyhoďte vše, co nepotřebujete. Je třeba udělat čáru, přestat čekat a začít znovu žít.

Pokud byste na svém novém začátku chtěla po svém boku průvodce, jsme Vám k dispozici.

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, neb ať zkouším jakkoli najít vlastní řešení, nedaří se mi můj nastalý problém překonat a především odstranit. Začala jsem mít panický strach zejména o sebe a o své blízké. Stále mě děsí představa smrti a stále mě straší myšlenky, resp. představy jak umírám při různých situacích. V autě, v letadle… Domnívám se, že se vše spustilo v momentě, kdy mi jeden známý, se kterým jsem velmi dlouho nebyla v kontaktu, sdělil, že se jeho přítelkyni zabili v autě oba rodiče. Ona je jedináček a do toho všeho ještě přišla o miminko v poměrně pokročilém stádiu těhotenství. I když jsem jeho přítelkyni nikdy neměla v oblibě, velmi mě to zasáhlo. Stále jsem na to musela myslet. Do toho jsem se naplno nechala ovlivnit médii, které jsou neustále plné negativních zpráv. Vždy jsem si užívala dlouhé jízdy autem, ovšem dnes je to pro mě strašák, ze kterého mě jímá úzkost. Dnes jsem v situaci, kdy jsem odstranila veškeré kanály, které by mi mohly přinášet negativní informace. Ovšem ani toto mi příliš nepomáhá a má úzkost stále zůstává. Jsem z toho nešťastná a unavená. Prosím Vás moc o radu, jak postupovat, abych se těchto šílených strachů navždy zbavila a začala fungovat jako dříve, v běžném životě. Předem moc děkuji za Vaši reakci.

Dobrý den,

píšete o úzkostech a strachu, které vás obtěžují a začínají zasahovat i do Vašeho života a omezovat Vás v něm. Nejlepší a nejrychlejší cestou, jak se úzkostí a panických stavů zbavit, je navázat spolupráci s psychoterapeutem, v těchto případech bývá velice efektivní např. i hypnoterapie. Úzkostné stavy se dají obvykle velmi dobře ovlivnit.

Pokud se chcete objednat k nám – v Brně nebo v Ostravě, jsme Vám k dispozici. Můžeme Vám také poskytnout kontakty na kolegy a zkušené psychoterapeuty i v jiných městech. Vybírat můžete samozřejmě i mezi jinými odborníky ve Vašem okolí, ať již za přímou úhradu nebo na Vaší zdravotní pojišťovnu.

Hodně štěstí!

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobry den, neustale se s partnerem hadame, ale duvodem hadek je me neustale utiskovani. Chci ho mit jen pro sebe a nelibi se mi kdyz je nekde beze mne. Nevim uz co stimhle mam delat. Vzdy kdyz skonci nase hadka a ja se vracim domu si uvedomuju ze to neni dobre. Ale nevim jak mam stimto prestat. S pritelem jsme 9 let a ted jsme nasli konecne spolecne bydleni a chceme se stehovat. Nechci o nej prijit ale nevim jak prestat stimto majetnictvim. Cetla jsem nejaky clanek ze za toto me chovani muze ze jsem nevyrustala s otcem. Vidame se sice ale ja mam na nej vztek ze me opustil. A jsem zklamana ze uz si nasel jinou rodinu o me se nijak moc nestaral ale o dceru sve pritelkyne se stara. Muzete mi prosim poradit co mam delat? Predem dekuji

Dobrý den,

píšete o častých hádkách s partnerem, které připisujete utiskování a majetnickým sklonům z Vaší strany. Je dobře, že si svůj nezdravý postoj uvědomujete a dokážete své chování reflektovat. To může být první úspěšný krok ke změně.

Píšete také o možné souvislosti Vašeho chování s Vaším otcem. To Vás a Váš vývoj sice v minulosti mohlo určitým směrem ovlivnit, nicméně nedá se říct, že toto je příčinou toho, co se mezi Vámi a Vaším partnerem děje. Navíc, chování Vašeho v minulosti nemůžete nijak ovlivnit, ani změnit, co ovlivnit a změnit ale můžete, je Vaše chování k současnému partnerovi.

Nevím, zda jste se už zamýšlela nad tím, co ve Vás toto chování vyvolává, zda je to například strach, že Vás opustí, najde si někoho jiného, nebo třeba nedostatek Vašich osobních a soukromých věcí, koníčků a aktivit, které jsou jen Vaše a věnujete se jim bez Vašeho partnera? Zkoušeli jste si s partnerem také v klidu sednout a promluvit si o svých potřebách a zkusit si nějak nastavit pravidla Vaší komunikace a domluvit se na pro oba přijatelném kompromisu? Toto všechno by mohly být kroky, které můžete sama nebo s partnerem udělat. O některých věcech se lépe přemýšlí nahlas s nezúčastněným odborníkem, s průvodcem si také lépe a rychleji můžete uvědomit důležité věci a změna tak může proběhnout rychleji a efektivněji. Využít můžete našich služeb, služeb jiného psychologa nebo se obrátit na manželskou a rodinnou poradnu ve Vašem městě. My jsme Vám s kolegy k dispozici v brně a v Ostravě.

Hodně štěstí!

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, mám strach jít spát. Poslední měsíc mám několik nočních můr za noc a k tomu nemůžu hýbat s částmi těla po probuzení. Kamarád mi říkal něco o spánkové paralýze, je to ono? Mám vyhledat někoho na pomoc? Děkuji za odpověď

Dobrý den,

píšete o svém strachu z usnutí z důvodu několika nočních můr a nemožností pohybu po probuzení.

Obecně Vám můžeme doporučit kontaktovat praktického lékaře a situaci mu popsat, aby se vyloučily fyziologické příčiny Vašeho stavu. Pokud se jedná o možné psychologické příčiny poruch spánku, tak jsou nejčastěji spojovány se stresem a proto se zaměřuje na změnu v životě a spánkovou hygienu. Nejhodnější se vše probrat s psychologem, aby změny byly přizpůsobeny Vašemu životu. Obvykle jde o změny v pohybu – zařazení pohybových aerobních aktivit (běh venku, rychlá chůze) nebo naopak zmírnění pohybových aktivit, pokud je jich mnoho, dále klidný večer, lehké jídlo na večer, důležité také je naučit se zvládat každodenní stresy spojené se školou, kontaktem s lidmi apod. Z naší zkušenosti velmi dobře poruchy spánku řeší hypnoterapie, tedy komplexní přístup zahrnující jak rozhovor s klientem vedoucí ke změně, tak podporu pozitivních změn formou hypnózy.

Přejeme brzké vyřešení potíží

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, občas mívám stavy že nemam sebevědomí a všechno se mi zdá na nic, že mě nikdo nemá rád, jsem podrážděná a nepříjemná vůči okolí a pořád v sobě cítím takové napětí. Mívám to cca několikrát za měsíc, trvá to třeba den nebo i týden. Někdy mě chytne i stav že musí být všechno vypojené ze zásuvek jinak neusnu. Poslední dobou mám toto častěji než v předchozích letech a zdá se mi že se to zhoršuje mohl/a by jste mi prosím poradit co to je za psychickou poruchu popř.co s tím mám dělat? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

píšete o nepříjemných stavech, které Vás občas potkávají, obtěžují Vás a poslední dobou se objevují častěji. Nemyslím si, z toho, co píšete, že se jedná přímo o nějakou psychickou poruchu nebo onemocnění. Domnívám se spíše, že by se mohlo jednat o reakci Vašeho těla na nějakou zvýšenou zátěž, stres, nebo změnu. Každopádně je možné tyto stavy ovlivnit.

Nejjednodušší a nejrychlejší cestou k nápravě je vyhledat pomoc psychologa, se kterým vše proberete a vymyslíte řešení na míru přesně pro Vás. Pokud studujete, můžete se obrátit zdarma např. na školního psychologa, pokud jej Vaše škola má. Po domluvě s Vašimi rodiči také můžete využít služeb jakéhokoliv psychologa v místě Vašeho bydliště, nebo se obrátit přímo na nás. Jsme Vám k dispozici v Brně a v Ostravě.

Obecně je možné doporučit začít více odbourávat napětí – jakýkoliv sport a pohyb, rychlejší chůze, procházka se psem – dle Vašich možností, zklidnění organismu před spánkem, odbourání rušivých elementů a hledání řešení situace, která Vaše stavy ovlivňuje. Pozitivní vliv mívá také obvykle i kontakt s druhými lidmi, přáteli, začít navštěvovat nějaký kroužek, kde budete v kontaktu s lidmi s obdobnými zájmy, vyzkoušet můžete i různá relaxační či dechová cvičení, začít cvičit jógu apod.

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, prosím o radu. Poměrně často cestuji, v minulosti jsem navštívila řadu míst po celém světě a dva roky prožila v zahraničí. Být na nových místech a s různými lidmi mě stále baví a naplňuje, ale pociťuji čím dál větší averzi k přípravám na cesty. Balení kufrů přímo nenávidím, nemohu si pomoct a odkládám je vždy úplně na nejposlednější možnou chvíli. Vždy, když už není zbytí, říkám si, že už nikdy nikam nepojedu, čím delší a vzdálenější cesta se chystá, tím je to horší (asi že musím myslet na víc věcí k zabalení). Nevím si s tím rady, zjevně to není normální a obtěžuje to i mé blízké. Myslíte, že by se to dalo nějak odbourat, nějak na tom zapracovat? Moc děkuji.

Dobrý den,

píšete o svém častém cestování a zvětšující se averzi k přípravám na cesty a balení kufrů. Říkám si, jak se změnil Váš život, Vaše situace a hodnoty, za poslední dobu, kdy se averze k přípravám začala objevovat a co může být za tím, že necháváte balení kufrů na poslední chvíli a je obtěžující pro Vás i Vaše blízké.

Poměrně časté (a tedy možná i normální) je, že lidé odkládají věci, do kterých se jim nechce, ze kterých mají obavy, jsou spojené se zátěží na jejich organismus (se stresem), které se pojí s větší životní změnou, nebo které jim nedávají či přestaly dávat smysl. Vždy je možné najít řešení dané situace, ideální je si o ní promluvit a zamyslet se nad možnostmi s nějakým odborníkem, např. psychologem. I sama si můžete zkusit uvědomit, co situaci ovlivňuje, co má pozitivní vliv a co situaci naopak zhoršuje. Ve kterých případech (cesta na konkrétní místo, na určitý čas apod.) je to horší, ve kterých naopak lepší. Řešení pak obvykle spočívá ve změně chování nebo přemýšlení o situaci, např. začnete dělat konkrétní věci před odjezdem jinak, jinak o nich, o balení a cestě přemýšlet.

Pokud byste se chtěla nad Vaší situací zamyslet společně, jsme Vám k dispozici v Brně a Ostravě, případně i přes skype. Využít můžete samozřejmě služeb kteréhokoliv jiného odborníka.

Hodně štěstí na Vaší cestě!

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, obracím se na Vás s problémem, který mě trápí už nějakou dobu. Jsem studentka posledního ročníku střední školy a za pár měsíců mě čeká závěrečná maturitní zkouška. S tímto se pojí také řada problémů, vlny stresu a deprese. Už nějakou dobu propadám častým depresím. Snažím se si stres nepřipouštět, ale stále myslím jen na to, že už chci mít maturitu za sebou. Tyto úzkostné stavy jsou čím dál horší, když se někomu svěřím každý mi řekne jen, že se si to moc beru k srdci. Poslední týdny už jen prakticky přežívám, ale nežiji a začaly se mi vracet vzpomínky z dětství,: když mi bylo zhruba 10, byl květen a já jsem po silném dešti vyšla ven, kde už se rozsvítilo slunce, ale stále byla ve vzduchu cítit vůně deště. A já jdu stále pryč, nepřemýšlím nad tím co bude, je, nebo bylo. Stejná myšlenka se mi vrací i několikrát za den. Ráda bych se proto zeptala zda tato myšlenka, má nějakou spojitost s mými úzkostnými stavy a jak bych tuto situaci mohla řešit. Děkuji předem za odpověď a přeji hezký den. Corneliika21

Dobrý den,

píšete o Vašich obavách z maturitní zkoušky, které jsou spojené se stresem a depresemi. Také píšete o Vaší myšlence, která se Vám vrací, a o úzkostných stavech.

Řekl bych, že jisté obavy z maturitní zkoušky jsou přirozené. Pokud, ale přesáhnou určitou míru a zasahují Vám do běžného fungování, možná je namístě zkusit situaci nějak řešit. Říkám si, jestli Vás napadá něco, co by mohlo Vaše obavy a stres z maturity snížit. Napadá mě také, zda jste si například zkusila naplánovat přípravu k maturitě. Možná by Vás držení se předem připraveného časového plánu mohlo uklidnit a přinést trochu jistoty. Uvažuju také nad tím, vůči čemu se Vaše obavy, stres a pocity deprese přesně vztahují. Jedná se o zkoušku samotnou nebo například vidiny toho, že zkoušku nezvládnete? Možná, že ani nezvládnutí maturitní zkoušky na první pokus není takovou tragédií, jak se může na první pohled zdát.

Pokud jde o opakující se myšlenku z dětství, je možné, že může souviset z úzkostnými stavy. Je řada cest, jak s nimi pracovat. Může se jednat například o relaxace, meditace, či hypnózu, ale někomu může pomáhat třeba i fyzická aktivita nebo odvedení myšlenek či pozornosti někam jinam. Myslím, že by pro Vás mohlo být užitečné v této věci vyhledat odborníka – psychoterapeuta. Společně byste mohli hledat cestu, jak Vaše úzkosti zmírnit. Obecně se má za to, že je s úzkostnými stavy možné terapeuticky docela dobře pracovat.

Přejeme Vám hodně zdaru nejen u maturitní zkoušky

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, před Vánocemi jsem přišla přítelovi na nevěru. Máme dvouletého syna. Jsem úplně na dně a nevím kudy kam. Náš vztah nebyl poslední dobou ideální, už jednou mě podvedl, ale za necelý měsíc se vrátil. Nechtěl o tom mluvit. Nyní má další a dává jí přednost před rodinou. Buduje si nový vztah, i-když tvrdí, že to není pravda! Leží vedle mě a píše s ní do rána a co je nejhorší, probírá s ní veškeré problémy co se týkají nás. Milá slečna měla tu drzost mi napsat SMS, jak se mám chovat a že když jej potkala byl ve vztahu dlouhodobě nespokojen. Velmi mě to ranilo, že jí dovolil, aby mě takto urážela. Na svátky byl s náma, prý kvůli dítěti, jenže nás nevnímal, pořád jen SMS a telefonáty s ní. Bydlíme u mojí matky, protože nemáme na vlastní bydlení. Jemu zůstaly z manżelství dluhy a exekuce. Musela jsem nastoupit do práce, abysme měli co jíst. Díky tomu všemu jsem opět začala kouřit! Moje matka je nešťastná osoba, otce vyhodila z domu a nám zakázala se s ním stýkat, zašlo to až tak daleko, že jsem jej neviděla 20 let. Nikdy si nikoho nenašla a celý život brečí, že nemá peníze!!! Nic jiného jí nezajímá. Neustále se s ní hádám, nemám zde žádné soukromí ani zázemí. Moc se snažím, ale moc mě to vyčerpává. Neustále chodí a říká mi, co mám a nemám dělat a křičí na dítě, tak jako křičela na nás. Když jí požádám, aby mě nechala na pokoji, tak mi odpoví, ať se odstěhuji. Přijde mi, že využívá situace a ví, že nemám kam jít! Můj přítel se mě nikdy nezastal, jen to okomentoval a snažil se mi radit, jak se k ní mám chovat, že on s ní problém nemá. Jenže ona se chová jinak před ním a jinak, když on tu není. Teď když jsem chtěla vědět, proč od nás odešel, tak mi přesně uvedl, že se furt jen hádám, že si nenechám v ničem poradit, a že mě několikrát na to upozornil a nic se nezměnilo! Když se narodilo dítě, tak mi sliboval, že se přestěhuje, ale nic se nedělo, měl jen výmluvy kvůli exekucím a nechal mě samotnou. On dojíždí za prací do Prahy jako já, ale bydlíme nyní na Moravě. Je to moc únavné takto dojíždět. Chápu, že toho je na něj moc, ale já musím dojíždět a přitom se starat o dítě a ještě uklízet a vařit, nebo když to neudělám, matka mi vyčítá, že nic nedělám. Všechno mě to duší, nemůžu jíst a zdají se mi hrozné sny. Chtěla jsem vyhledat odborníka, ale tam kde momentálně bydlím žádný není a musela bych jinam. Děkuji za pomoc.

Dobrý den,

píšete o nevěře Vašeho přítele, o tom jak Vás to trápí, a také o soužití s matkou, které Vás vyčerpává. Je pro mě pochopitelné, že vzhledem k zátěži, které nyní musíte čelit, chcete s oběma tématy něco dělat.

Přemýšlím, jestli kolem sebe máte nějakou podpůrnou osobu, které se můžete s tím, co Vás trápí svěřit a probrat to s ní. Myslím, že by se Vám tím mohlo trochu ulevit a také byste tak mohla dojít k novým možnostem, jak Vaši situaci řešit. Pokud jde o Váš vztah s přítelem, mohlo by pro Vás být užitečné stanovit si určité hranice v tom, co ještě jste ochotná akceptovat a jaké přítelovo chování by už například znamenalo definitivní rozchod. Podobně uvažuju i o situaci s Vaší matkou, možná by Vám situaci mohlo ujasnit, stanovit si, co ještě z její strany jste schopná snést. Píšete sice o tom, že jste u ní doma tak trochu v pasti, protože využívá situace, že nemáte kam jít. Možná, že pokud se začnete zajímat, jestli přece jen není nějaká jiná možnost (například jiného bydlení), tak se Vám třeba podaří najít variantu, o které jste zatím neuvažovala.

Souhlasím s Vámi, že by pro Vás mohla být užitečná podpora odborníka – psychoterapeuta. Psychologové jsou dnes v podstatě v každém větším městě, možná se Vám podaří nějakého najít (můžete nám také zkusit napsat na mail odkud jste, třeba budeme někoho z Vašeho okolí znát). Také mě napadá využít možnost docházení za odborníkem v Praze, kam jezdíte za prací. Řada terapeutů dnes také poskytuje online konzultace například přes Skype, mohla byste zkusit využít také tuto možnost. Také si říkám, že pokud by měl Váš partner zájem, mohli byste společně navštívit partnerskou poradnu. Jejich seznam naleznete zde (http://www.poradna.fss.muni.cz/rodinne-poradny.html).

Přejeme Vám, ať se Vaše situace brzy zlepší

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

 

Dobrý deň, prosím vás mám taký problém. Mám 25 rokov a moji rodičia mi neustále organizujú život. Chodím na VŠ, iba kvôli nim, vôbec ma to nebaví, som len v prvom ročníku, ale absolútne tam nechcem byť. Rodičia o tom nechcú ani len počuť, keď to poviem čo i len náznakom, tak dostanú hysterický záchvat, poprípade mi povedia že ak nebudem študovať, tak nech si robím v živote čo len chcem a že sa mi už neozvú, no doslova mám pocit, že ma vymažú zo života, stále ma psychicky vydierajú. Veľmi ma to deptá keď ma vydierajú. Organizujú mi úplne všetko, školu, robotu, partnera..nežijem vôbec ako by som chcela, začínam mať pocit že môj život nemá zmysel. Nemám žiadnu chuť do života…neviem ako ďalej, prosím poraďte mi ako riešiť túto situáciu. Ďakujem

Dobrý den,

píšete o tom, jak je pro Vás přílišná kontrola ze strany rodičů vyčerpávající a obtěžující. Přemýšlím jak ubíjející asi je psychické vydírání, kterému musíte čelit. Myslím, že je dobře, že máte chuť současnou situaci změnit, protože jste již ve věku, ve kterém můžete rozhodovat sama za sebe.

Myslím, že by pro Vás mohlo být užitečné ujasnit si, co v životě chcete a pak směřovat Vámi stanovenou cestou. Ta samozřejmě nemusí být snadná a možná by Vám mohl být užitečný nějaký průvodce, společník či společnice. Máte někoho takového kolem sebe? Z Vašeho dotazu mám pocit, že už nechcete setrvávat v područí rodičů a možná že dříve či později přijde chvíle, kdy se vydáte na cestu osamostatnění. Přemýšlím také, jestli jste si s rodiči zkoušela o jejich přístupu promluvit, třeba si zcela neuvědomují, jaké škody svou velkou péčí o Vás páchají a jak je to pro Vás obtížné.

Mám za to, že by pro Vás mohlo být užitečné provázení ze strany terapeuta. Mohl by Vám být oporou a zároveň byste si s jeho pomocí mohla ujasnit, kam byste ráda v životě směřovala.

Přejeme Vám hodně síly

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den,mám problém s mým 11letým synem.Neustále kvůli každé hlouposti brečí,pokud mu v něčem nevyhovíme,pokud mu něco řeknemě aby udělal,pokud není po jeho ..Není pro něj problém se rozbrečet mezi lidma,kde pak vypadáme jako tyrani..Když mu dáme srovnání s jeho šestiletým bratrem,který nebrečí a poslechne,začne nám vyčítat,že jem máme raději.Ono to už tak i může vypadat,když ho předhazujeme,ale samozřejmě máme rádi obě.Já už si nevím rady.Jak se zachovat v takové situaci,přijde mi ,že se mě snaží psychicky vydírat,aby dosáhl svého.Děkuji

Dobrý den,

píšete o Vašem jedenáctiletém synovi, který často brečí kvůli hloupostem. Umím si představit, jak vyčerpávající to pro Vás může být a rozumím tomu, že s tím chcete něco dělat.

Je obtížné takto na dálku vymýšlet řešení. Hlavou mi běží otázka, co časté brečení Vašemu synovi přináší. Nemůže to být například pozornost nebo to, že mu pak v dané věci vyhovíte? Mohlo by to být samozřejmě i něco jiného. Říkám si, že pokud by se za pláč Vašemu synovi nedostávalo určitého „zadostiučinění“ mohlo by jeho časté brečení ustat. Také přemýšlím o „hloupostech“, kvůli kterým Váš syn brečí, a říkám si, že co pro jednoho je hloupost, pro druhého může být podstatné.

Myslím, že by Vám mohlo pomoci poradit se s nějakým terapeutem. Ideálně takovým, který je zvyklý pracovat s dětmi a celými rodinami. Společně byste mohli přijít na konkrétní řešení celé situace.

Přejeme Vám hodně zdaru

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, posledni dobu se sama v sobě nevyznám. Mám milující rodinu a mikujícího přítele,kterého mám fakt ráda a mám ráda i svou rodinu,ale proste ted si připadám jako by to pro mě byli cizi lidi. Vůbec nevím co to je a strašně mě to trapi. Slova mám tě ráda/rád nebo miluji Tě když čtu je to pro mě jako číst prazdna Slova.

Dobrý den,

píšete o tom, že se v sobě v poslední době máte problém vyznat. Také píšete, že Vám chybí pozitivní prožitky blízkosti s milovanými osobami, které vnímáte jako cizí lidi, což Vás velmi trápí. Přemýšlím o tom, jak obtížné pro Vás asi současné období může být a přemýšlím nad tím, zda se necítíte osamělá.

Napadá mě, jestli jsou okamžiky, kdy Vám Vaši blízcí připadají alespoň trochu bližší. Pokud ano, můžete si zkusit všímat, co děláte v těchto chvílích jinak. Možná, že tak by bylo možné najít způsob, jak své prožívání blízkosti znovu nalézt a zesílit. Přemýšlím také o tom, zda jste se se svými blízkými zkoušela bavit o tom, co Vás trápí. Možná, že i to, by ve Vás mohlo dané pocity probudit.

Říkám si, že by pro Vás mohlo být prospěšné také navštívit odborníka – psychoterapeuta. S jeho pomocí byste společně mohli hledat cestu, jak se Vaší rodině a Vašemu příteli opět přiblížit a prožívat věci třeba podobně jako dřív.

Přejeme Vám, ať se Vaše obtíže brzy zmírní

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, paní doktorko, pane doktore. Můj dotaz bude zřejmě dost rozsáhlý. Jedná se mi o zdrav.stav mé maminky. Je jí 68 let a má několik problémů. Léčí se pro plazmatický myelom, dále má skoliózu posl.stupně, kdy operace je nemožná a léky proti bolestem, které jsou 24 hodin už rok nepomáhají, dále cirhózu jater, boreliózu. Samozřejmě má už obavy o své zdraví. Absolvovala vyšetření na neurologii, ortopedii, s myelomem chodí co 1/4 rok na kontroly. Potřebuje se však nějakým způsobem uklidnit. Sama to nezvládá. Bolest, kdy jí nikdo nemůže pomoct, všichni jen tvrdí „paní to máte k věku..apod.“ jí psychicky ničí ještě víc. Myslíte si, že by mohl pomoct na uklidnění mysli v jejím stavu Lexaurin nebo něco podobného? Zoufale hledám nějakou pomoc. Děkuji všem za každou radu. Prosím o zaslání odpovědi i na můj mail. Děkuji. Daniela

Dobrý den,

říkám si, jak je asi pro Vás celá situace ohledně zdravotní situace Vaší maminky tíživá. Říkám si také, že by pro Vás mohlo být užitečné mít někoho, s kým si o této věci promluvit a nezůstávat s tímto tématem sama.

Jsme psychologickou poradnou, a proto jsme kompetentní odpovídat pouze na dotazy spadající do této oblasti. Vaše otázka ohledně účinku Lexaurinu na bolest by měla být směřována spíše na lékaře, který je v tomto směru vzdělán. Existují také specializovaná pracoviště pro léčbu bolesti – Centra léčba bolesti.

Pokud se jedná o bolest, je možné s ní pracovat i psychoterapeuticky. Například pomocí hypnoterapie či relaxačních cvičení. Obecně lze prožívání bolesti do jisté míry ovlivňovat prací se zaměřováním pozornosti. V tomto směru lze jisté informace nalézt například v publikaci Fehmiho a Robbinse – Rozpouštění bolesti (https://www.kosmas.cz/knihy/194385/rozpousteni-bolesti/). Také je možné navštívit psychoterapeuta, který je v těchto technikách vyškolen a s jeho pomocí by se pak Vaše maminka mohla s bolestí učit pracovat. Stejně tak by jí psychoterapie mohla pomoct s uklidněním mysli, o kterém píšete.

Přejeme Vám i Vaší mamince hodně sil!

Tým poradny

Dobrý den, prosím o radu. Přítelkyni, 24 let,čeká zubař a hodně moc se bojí. Během čtyř měsíců jí to čeká po páté znova kvůli zánětu ve trojce. Bojí se i všech doktorů a hlavně injekcí(to omdlévá) Když k nějakému jde (spíš jí tam musím dotáhnou na danou kontrolu atd.), tak se jí svírá žaludek týden předem a pak když je ten den, tak i při použití homeopatik má takový stav jako je zimnice, třes, sviravost žaludku, točení hlavy a potí se. Nevím, co mám ještě zkusit aniž bych jí musel někde dotáhnout. O psychologovi sa ní nechce slyšet. Děkují moc za odpověď. S pozdravem Josef

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Je pro mě pochopitelné, že byste chtěl přítelkyni nějak pomoci a umím si představit, že Vás oba stojí návštěva doktorů přítelkyně hodně energie. Mám za to, že s Vámi popisovaným strachem, který u Vaší přítelkyně vyvolává popsané fyziologické reakce, je možné terapeuticky pracovat. Napadají mě například postupy vycházející z kognitivně behaviorálního terapie nebo hypnoterapie, které by hypoteticky mohly zafungovat. Jestli však, jak píšete, Vaše přítelkyně za psychologem zajít nechce, tak mě v tuto chvíli jiné možnosti nenapadají, což samozřejmě neznamená, že neexistují. Spíš si říkám, že možná není Vaší povinností řešit strach přítelkyně za ni a možná můžete nechat spíše na ní, jakou cestu si zvolí.

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, s manželkou jsme 16 let, máme dvě děti 8 a 13. Bez sebemenších pochyb jsme spolu byli šťastní. Nikdy jsme se nehádali, nikdy jsme si neubližovali. Děti jsou s námi rády, hodně jsme cestovali a celkově se užívali. Před dvěma týdny přišla manželka domů s tím, že mi bohužel musí říct, že po 25ti letech nečekaně potkala svojí první lásku a zamilovala se. Ale protože mě má pořád moc ráda, neví jestli má být šťastná s ním nebo se mnou a rozhodla se to zjistit. Nechal jsem ji čtrnáct dní zjišťovat, koho miluje a nakonec si vybrala toho druhého. Nechci tím deptat děti, takže spolu pořád bydlíme, bavíme se o tom, samozřejmě spolu nespíme a já se trápím vzpomínkami a budoucností. Snažím se přijít na něco pozitivního na téhle nové situaci a občas se mi to i daří – být sám se sebou, dokázat si, že přežiji i sám, uvědomit si, že děti tíhnou spíš ke mně. Ale potřeboval bych o tom s někým mluvit. Pořád do kola se ujišťovat, že život se mnou nebyl špatný, že já nejsem ten důvod. Manželku už to ale celkem nebaví. Na rozdíl ode mě odchází někam a já zůstávám sám (děti teď nepočítám). Můžete mi poradit, co bych tak měl dělat, abych se přes to přenesl aspoň v nějakém dohledném horizontu? Mám si najít nějakou ženskou? Mám manželku vystěhovat? Říct to dětem hned? Mám brát ohled na její život a nikde to neřešit? Nějak se v tom najednou ztrácím. Ještě musím dodat, že trpím vzácnou formou rakoviny s nevalnou vyhlídkou na přežití. Takže to možná řešit nemusím vůbec 🙂 Manželka mi říká, že vůbec nechápe, co se s ní stalo, že rozum jí jasně říká, co by dělat měla. Navíc ví, jak na ní bude nahlížet její rodina a okolí, když opouští nevyléčitelně nemocného muže. No ale nemůže si pomoct. Taky asi hřeší na to, že jsem jí řekl, ať ho miluje, když už ji nenaplňuji ani já ani náš domov ani děti. Ale nechtěl jsem se doprošovat. To je tak asi všechno. Díky za pomoc S.

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, o tom, že se Vaše žena zamilovala jinde, o tom jak se trápíte vzpomínkami a budoucnosti. Z Vašeho dotazu je cítit, jak je pro Vás celá situace tíživá.

Přemýšlím o tom, jak asi těžké musí být vědět o manželčině vztahu a zároveň s ní dál bydlet. Je fajn, že i v takto těžké situaci najdete určitá pozitiva. Na Vaše poměrně konkrétní otázky si netroufám přímo odpovídat, protože toho o Vás moc nevím a mám za to, že Vy sám (například s podporou terapeuta) můžete nejlépe dojít k tomu, co je pro Vás vhodné. Říkám si, že pro Vás teď asi bude hodně těžká nejistota z toho, co bude dál. Řekl bych, že by mohlo být dobré zjistit detailněji představu budoucnosti Vaší ženy, ať víte, na čem přesně jste. Z mého pohledu jste dal manželce dost prostoru, aby si věci rozmyslela, a myslím, že i z její strany by bylo férové, aby Vám v tomto směru určitou „jistotu“ dala. Zároveň by pro Vás mohlo být užitečné stanovit si určité hranice, co jste ještě ze strany manželky ochoten akceptovat. Myslím, že bezbřehou toleranci v této situaci, byste šel sám proti sobě. Je pro mě pochopitelné, že se snažíte uchránit děti před větším trápením. Zároveň pokud je Váš rozchod definitivní, tak asi nemá smysl jim to tajit. Přemýšlím o tom, že by možná bylo fajn sladit si s manželkou postup, jak dětem celou věc sdělit a jak o ní před nimi budete mluvit a jak budete postupovat dál.

Vaší potřebu mluvit o svém trápení plně chápu a chtěl bych Vás v tomto podpořit. Máte někoho blízkého, kromě manželky s kým byste mohl celou věc probrat? Myslím, že by Vám situaci mohlo ulehčit i docházení do terapie. Terapeut/ka by Vám mohl být oporou v těchto těžkých chvílích a zároveň byste společně mohli hledat řešení, jak se zařídit dál.

Přejeme Vám hodně sil

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, poslední dobou nemám chuť do života. Jsem znechucená. Furt se hadam s rodinou. Někdy mám pocit toho, že nemá cenu žit. Rozešla jsem se po pul roce s klukem a asi to nějak špatně zvládam.

Dobrý den,

píšete o těžkostech, kterými v poslední době procházíte. Říkám si, jestli máte někoho blízkého – například kamarádku, se kterou byste se mohla o tom, co Vás trápí pobavit a nezůstávat s tím sama. Můžete také kontaktovat bezplatnou linku bezpečí (116 111), kde by s Vámi mohl její pracovník probrat, co Vás trápí a nabídnout Vám určitá doporučení. Samozřejmě je také možné využít služeb psychologa. Jestli chodíte na střední školu, pravděpodobně tam bude nějaký pracovat. S pomocí psychologa byste se mohla detailněji pobavit o tom, čím procházíte a najít cestu jak z toho ven.

Přejeme Vám, ať se vám brzy vrátí chuť do života.

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, mám takový složitější problém, našel sem si dívku ze začátku se mi líbila a všechno bylo v pořádku, vzrušovalo mě skoro všechno co jsme spolu dělali. Pak ale ve chvíly kdy mělo dojít k sexu mi penis nestál, a od té doby se to veze zkoušeli jsme to poté ještě asi 10x ale čím víckrát jsme to zkusily tím méně mě to vzrušuje. Začal sem mít skoro k sexu averzi. Došlo to až tak daleko že jsme se rozešli po cca půl roce a to bez jediného sexu, moje sebevědomý hodně kleslo ale i když se se mě pak po nějaké době pokusila získat zpět a já si myslel že už to bude v pořádku tak ne, absolutně mě přestalo cokoli vzrušovat. Myslel sem si že to bude ženou ale mám ted novou známost a vůbec mě nic nevzrušuje i když je o dost hezčí než bývalá pratnerka. Prostě mě nevzrušuje nic a už sem se pokusil opravdu o všechno a bez výsledku jo a homosexuál nejsem.Dříve než došlo k tomu prvnímu pokusu o sex to bylo krásné byl jsme vzrušený opravdu z maličkostí. Prosím o radu, děkuji

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete o tom, že nepociťujete sexuální vzrušení tak jako dřív a začal jste mít skoro averzi k sexu. Věřím, že celá věc pro Vás není jednoduchá a jistě Vás stojí mnoho sil srovnat se s ní. Zároveň je z Vašeho dotazu zřejmé, že jste se snažil s věcí něco dělat, a stále hledáte řešení, v čemž bych Vás chtěl podpořit.

Přemýšlím, že by možná stálo za to zkusit navštívit sexuologa, ať zjistíte, zda jsou Vaše obtíže fyziologického rázu. V případě, že tomu tak nebude, lze uvažovat o vlivu psychiky na vzrušení. Říkám si, že v tomto by pro Vás mohla být užitečná návštěva psychologa, který by Vám jednak mohl pomoci vyrovnat se se vzniklou situací, a případně byste také společně mohli hledat cesty, jak Vaše obtíže zmírnit nebo úplně odstranit.

Tým poradny

Dobrý deň,prosím vás o radu,pretože neviem ako dalej… S priateľom sme spolu niečo vyše dvoch rokov,ja mám 20 a on 24. Viem,že prirodzenou fázou vo vzťahu je aj obdobie pominutia zamilovanosti a tzv,,vytriezvenie“ . My sme však spolu začali chodiť až po roku,dovtedy sme boli dobrí priatelia a až potom sme sa z jeho iniciatívy dali dokopy ( musel ma dobíjať,ja som zozačiatku vzťah s ním nechcela,pretože som nič viac necítila). Preto som niečo ako slepú zamilovanosť nezažila,bola som doňho zaľúbená a myslím,že stále tak trochu som,ale odzačiatku som vedela aký je,aj dobré vlastnosti aj tie,ktoré sa mi páčia menej. Má veľmi dobré srdce,každý kto ho pozná to o ňom hovorí,je ochotný pomôcť,nikomu nepraje nič zlé,nemá nepriateľov,je obľúbený,zábavný a naozaj cítim,že ma ľúbi. Nie je to len o milých slovách,ktorými nešetrí,ale aj o skutkoch,ktorými sa snaží mi vždy vyhovieť a potešiť ma,aj ked aj on robí samozrjeme chyby. Jednoducho,o jeho láske nemám dôvod pochybovať. Napriek tomu, v poslednom čase cítim akoby ťažobu…cítim úzkosť z toho,či rozdielne stránky našich pováh dokážu byť celý život v súlade. Myslím si,že partneri nemôžu byť úplne rovnakí a asi to je aj prakticky nemožné,ale aj rozdielnosť, ktorá vo vzťahu je, môže byť len do istej miery a len v istej forme…Neviem,možno sa v tomto mýlim. Neviem teda ako je to s povahou. Môj priateľ je veľmi spoločenský,má rád ľudí a oni jeho,jednoducho sa cíti v spoločnosti výborne a vyhľadáva ju. Ja som skôr introvert,aj ked tiež mám rada ľudí a rada sa s nimi rozprávam,mám v sebe akúsi hranicu,niečo ako že je mi príjemne ked niekde sme a bavíme sa,ale po nejakom čase (kratšom ako u môjho priateľa) už som naplnená a cítim potrebu ísť preč. Naozaj veľmi dlho dokážem byť,len ak som s blízkymi priateľmi,s ktorými sa výborne poznám. Niekedy je na môj vkus až príliš ,,oplašený“ ,niekedy ako puberťák,ja som viac vážna ako on. Taktiež väčšinu radšej počúvam ako rozprávam,uňho je to naopak. V istom zmysle je to možno dobre,že sa takto môžeme doplňať a rada by som tieto odlišnsti na to využila,ale skôr mi to začína vadiť. Zozačiatku ako sme spolu chodili sa mi aj medzi inými venoval najviac zo všetkých a ked videl,že už nemám chuť byť tam kde sme,tak sme odišli a nebolo mu ľúto,že nemohol zostať dlhšie. No teraz,po čase, je to o tom,že niekde ideme a on je zrejme tak nadšený z toho,že vidí iných ľudí,že sa venuje hlavne im a mňa tak trochu odstrčí nabok. Možno je to tým,že máme často možnosť byť samy a tak je rád,ked má príležitosť byť aj s inými,to chápem. Ja som taká,že sa samozrejme bavím aj s inými,nechcem aby bol pri mne neustále a ľúbim ho,preto ho nechcem obmedzovať ked vidím,že je vo svojom živle. Preto zozačiatku aj ked už cítim,že toho mám dosť,počkám nech sa ešte zabaví a potom mu poviem,ako sa cítim. Väčšinou je mu ľúto,že už nemám náladu zotrvať tam,niekedy ma ešte presvieča aby sme ešte zostali a niekedy sa celkom rýchlo zoberieme a ideme preč. Poviem príklad. Pred pár dňami sme tiež boli medzi priateľmi,najskôr sem tam bol so mnou,ale potom sa zarozprával a dve hodiny za mnou ani neprišiel,sedela som obdaleč na pohovke a rozprávala som sa s inými a on sedel za stolom a tiež sa bavil. Túžila som po tom,aby prišiel a aspoň mi dal pusu a spýtal sa či mi tam je dobre,ale aj ked nechodil,mám svoju hrdosť a nebudem tam predsa odutá sedieť,rozprávala som sa teda s inými. Možno bola chyba,že ja som neprišla za ním,ale som taká,že ked už ma niečo sklame, je mi z toho smutno a nemám silu spraviť prvý krok…tiež som zvyknutá,že čakám aby prišiel on za mnou,aby on robil prvé kroky…viem že je to asi zle. Mala by som to zmeniť ? To je asi moja časť chyby. Ked sa miestnosť vyprázdnila,prišiel za mnou a akoby nič ma pobozkal a povedal mi,že je veľmi rád,že som tam. Ja som bola odmeraná,viem,že to asi nie je dobre,ale nedokážem city zakrývať a hned sa tak trochu urazím. Mali sme malú výmenu názorov,len tak aby nás ostatní nepočuli a dohodli sme sa,že sa porozprávame ked prídeme domov. Sadli sme si za stôl a on si ešte dal víno,ponúkal aj mne,ale nechcela som. Povedala som,že už by som rada išla. Na to odpovedal,že len dopije a pôjdeme. Avšak..dopil a zas si nalial. Pozrela som sa naňho,ale povedal,že toto je posledný. Nie je nejaký pijan,ale tiež čo na ňom badám je,že možno preto,že často býva šofér,tak ked si raz za čas môže dať s inými alkohol,neodmietne,len čo je horšie,že zostane ešte viac uvolnený a trepe občas hlúposti a má ešte viac energie baviť sa (ja ked si trošku viac niečoho dám,tak zachvílu sa mi chce spať 😀 ). Ked sme prišli domov,začali sme sa rozprávať ,pýtal sa ma čo mi vadí. Povedala som,že to,že so mnou bol veľmi málo a to,že by som bola rada,keby rýchlejšie konal ked vidí,že už som unavená a nechcem niekde byť. Najskôr to pochopil tak,že chcem aby bol stále so mnou,tak sme si to vydiskutovali a ked pochopil,že by som len chcela,aby za mnou aspoň sem tam prišiel a staral sa o mňa,uznal,povedal,že sledoval či sa bavím a ked videl zakaždým ,že som pohrúžená do rozhovoru,tak to bral tak,že sa bavím a tak sa rozprával dalej. Uznal že sa bude viac snažiť,ospravedlnoval sa mi a povedal,že nabudúce ked rozkážem že chcem ísť domov,hned pôjde a nebude to naťahovať. Už sme ležali,privinul si ma a ja som sa cítila pokojná,že to nemyslel zle a že nabudúce sa uvidí,či dodrží slovo. Povedala som mu aj ,že ho nechcem obmedzovať a ťahať ho preč,ked on sa chce ešte baviť ,ale na to mi povedal,že ja ho nikdy neobmedzujem a bude sa snažiť ešte viac brať na mňa ohľad. Dalšia vec,ktorá súvisí s tým,aký je spoločenský,je,že je veľmi bezprostredný,srdečný,takmer hocikoho objíme,hned sa začne rozprávať a pod. S tým trochu začína moja žiarlivosť,ktorá doteraz nebola…V ten istý večer napríklad chvílu sedel vedla jedného veľmi pekného dievčaťa,s ktorým sa trochu pozná a velmi dobre pozná jej priatela. A začula som ako sa bavili o tom,že môj priatel chcel aby si jej frajer myslel,že akože spolu flirtujú,chcel to naňho zahrať,akože strašne vtipné. Ona sa smiala a vravela,aby prestal,lebo jej priatel bude žiarliť. Vadilo mi to. Nemuselo za tým nič byť,ale ja takéto niečo neznesiem. Strašne sa ma to dotklo a aj ked som mu o tom nepovedala,stále je to vo mne… Neviem či mu o tom mám povedať ,viem,že by sme si mali vydiskutovať vždy všetko,ale nechcem mu o tom ani vraviet,aby zbytočne nezačal uvažovať nad niečím čo možno vôbec nebolo ….Myslím,že je to tak hlboko v ňom,že ak sa aj bude kvôli mne snažiť, občas mu to ujde a bude zas taký a ja len budem nešťastná. Nevravím,že s každou flirtuje,ale dokáže byť veľmi príjemný a možno to sám nemyslí tak ako to vyzerá,ale rád žartuje s inými a mne vadí ked si pomyslím,že sa mu môže zdať nejaká žena atraktívna a pod. Neviem do akej miery je u muža normálne že proste nadväzuje konverzácie aj s inými ženami.Na druhej strane ,nechcem ho meniť,lebo viem,že to nie je skutočná láska. Cítim však,že dokonalú vernosť potrebujem zo všetkých vlastností od partnera najviac. Naozaj mi zostáva len sa s tým zmieriť ? Zmieriť sa s tým,že v spoločnosti iných žien alebo mužov budú aj takéto situácie,ktoré on bude vytvárať ? Časom si na to zvyknem a prijmem aj túto súčasť jeho osobnosti ? Viem,že muži sú veľmi vizuálni a obdivujú pekné veci,najviac pekné ženy,ale myslíte,že existujú aj muži,ktorí celý život venujú pozornosť najmä svojej žene a ostatné si nevšímajú a nežartujú s nimi ? Veľmi túžim po takom správaní muža…neviem však,či sú tieto veci takým veľkým problémom aby som uvažovala nad rozchodom a hladaní niekoho,kto mi v tomto bude vyhovovať,alebo je chyba vo mne a musím sa naučiť prijať všetky priatelove vlastnosti s láskou a porozumením. Dakujem Vám veľmi pekne za akúkoľvek pomoc.

Dobrý den,

detailně popisujete Váš vztah s přítelem, to jak jste se poznali, co Vám na něm vyhovuje a co už tolik ne. Píšete o Vašich rozdílných povahách a uvažujete o tom, jestli máte právo ho nějak měnit a také píšete o Vašich sklonech k žárlivosti. Z Vašeho dotazu je vidět, že o Vašem vztahu dost uvažujete a berete ho vážně. Stejným způsobem byste možná měla ráda jasno i v jeho budoucnosti, což možná není tak úplně možné.

Píšete o tom, že je pro Vás věrnost ve vztahu velmi důležitá a zároveň že ve Vás Váš partner občas vzbuzuje žárlivost (možná aniž by si toho byl sám vědom). Říkám si, že byste si s ním o těchto věcech mohla zkusit promluvit a sdělit mu, jak Vás tato věc trápí. Netroufám si hádat, jestli po podobném rozhovoru Váš partner změní své chování ani, jestli si na toto partnerovo chování zvyknete. Říkám si, že by pro Vás mohlo být užitečné srovnat si, co ve vztahu chcete, stejně tak se seznámit s představami partnera. Následně se podle nich můžete zařídit a rozmyslet se jestli v určitých oblastech budete tolerantnější nebo budete vyžadovat změnu po partnerovi nebo třeba dojdete k tomu, že Váš vztah nemá perspektivu. V každém vztahu fungují dost odlišná pravidla a tak nejsem moc schopný konkrétněji Vám odpovědět na Vaše poměrně konkrétní otázky, protože o Vašem vztahu mám pouze zprostředkovaný obrázek.

Umím si představit, že by pro Vás mohlo být užitečná setkání s terapeutem. S jeho pomocí byste si mohla udělat konkrétnější představu o tom, co je pro Vás ve vztahu nyní důležité a zda to naleznete ve Vašem současném vztahu. Také byste mohla dojít k poznání, nakolik jsou Vaše očekávání od vztahu realistická.

Přejeme Vám, ať naleznete spokojenost

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, chtěl bych Vás poprosit o radu. Píše Vám šestnáctiletý student prvního ročníku gymnázia. V dětství jsem se rád před lidmi předváděl, rád jsem na sebe upozorňoval. Měl jsem rád, když si mě někdo všímal. Na základní škole bylo všechno celkem v pohodě. Na druhém stupni jsem se ale povahově začal měnit, hlavně v deváté třídě. Začal jsem se stydět před učiteli, a dokonce i před mými spolužáky. Ve škole pro mě byl nejhorší referát, kdy jsem si musel stoupnout před celou třídu a odprezentovat ho. Po mém referátu jsem ještě dlouho přemýšlel, co si asi o mně spolužáci pomysleli. Zdaleka to ale nebylo tak hrozné jako s nástupem na střední školu. Uzavřel jsem se do sebe a nemám zde ani téměř po půl roce žádné kamarády. Trpím velkými pocity méněcennosti, myslím si o sobě, že jsem divný, zvláštní, že se odlišuji od ostatních. Ráno, když probouzím se a vzpomenu si na ten dlouhý den ve škole, na celý týden, měsíc, rok, čtyři roky do ukončení školy, tak nevidím žádnou světlou budoucnost. Spíše propadám sklíčenosti. Před vyučováním jsem velmi nervózní, úplně se klepu. Mám strašný strach z komunikace s učiteli, nedokážu se jim dívat do očí, když na mě mluví. Mám ostych před mými vrstevníky. Kdykoliv se na mě někdo kouká, hned si myslím, že mě pomlouvá a že si o mně myslí kdoví co. Ve třídě, když se někdo směje, hned si myslím, že se smějí mně. Dříve jsem chodil na obědy, normálně jsem se najedl. Teď jsem na ně ale přestal chodit. Opět ze stejného důvodu, protože si myslím, že se na mě pořád někdo dívá a pomlouvá mě. Když vidím smějící se moje vrstevníky, neustále mám pocit, že si o mně povídají a vysmívají se mi. Mám na ně v tu chvíli příšerný vztek. Tohle všechno vedlo k tomu, že jsem se před mým okolím uzavřel, stydím se například jenom nakoupit, protože si opět myslím, že se mi bude prodavačka smát, nebo mě bude s někým klevetit. Mám trému, když si jdu do knihovny půjčit knihu, abych se před knihovnicí nějak neztrapnil. Mám pocit, že všichni učitelé, spolužáci a lidé z města mě považují za divného, za neobvyklého člověka odlišujícího se od ostatních. Když jedu na kole či jdu po silnici, okolo níž je les, úplně se mi sevře žaludek strachem. Představuji si různé zločince, kteří mě chtějí unést atd. Pokud se mi člověk na první pohled nelíbí (např. vypadá jak bezdomovec), okamžitě mě napadne, že vyndá z kapsy kudlu a bude mi chtít ublížit, nebo, když jedu autobusem, že zastřelí řidiče a všechny cestující unese. Takové různé hrůzostrašné představy se mi promítají v hlavě mnohokrát. Zdají se mi někdy strašlivé sny. Že nás odvedli nacisti a uvěznili v koncentračním táboře, že náš psík spadl z balkónu ze čtvrtého patra, že někdo zvoní, já jsem otevřel a před prahem klečel zakuklenec a mířil na mě pistolí atd. Vím, že je to absurdní, směšné, co zažívám, ale chtěl bych být jako ostatní. Veselý, družný, netřást se trémou téměř každý den a užívat si plně života. Dřív jsem takový byl a nechápu, proč jsem se tak změnil. Připadá mi, že jsem na tom psychicky čím dál hůř. Jsem přesvědčený, že je to chyba lidí, především učitelů, kteří, jako by byli na mně zaujatí. Proto mám šílený vztek na některé lidi, ale nevím, zda právem. Představuji si, jak mě pomlouvají, ale pak si řeknu, co když to tak přece není? Ale mé přesvědčení je silnější. Myslím si, že lidi včetně vrstevníků, díky tomu, že jsem byl na základní škole premiant, se na mě zaměřili a závidějí mi. Opravu nevím, jestli je to pravda, nebo, jestli je ta chyba opravdu ve mně, jak mi říkají ostatní. Chtěl bych si život konečně užívat, ale kvůli těmto problémům to vůbec nejde. Chtěl bych se Vás zeptat, jestli je to normální, co zažívám, nebo to skutečně poukazuje na nějakou psychickou poruchu. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

píšete o svém příběhu a o změně, která u Vás nastala v posledních letech. Dřív jste byl družný a poslední roky se uzavíráte do sebe, trpíte trémou před třídou a trápí Vás myšlenky o tom, co si o Vás druzí myslí. Je pro mě pochopitelné, že pro Vás může být současná situace velmi nepříjemná a chápu Vaši touhu být jako ostatní.

Myslím, že není příliš konstruktivní zabývat se tím, jestli jsou vaše projevy a prožitky normální nebo ukazují na nějakou psychickou poruchu. Užitečnější mi přijde zamyslet se nad tím, jestli Vás Vámi popsané obtíže omezují v běžném fungování a zda je možné s nimi něco dělat. Z Vašeho dotazu si troufám hádat, že Vám obtíže budou nepříjemné a omezují Vás, jinak byste nám do poradny nejspíš nepsal. Druhá a podle mě podstatnější otázka je – zda je s celou věcí možné něco dělat. Osobně jsem toho názoru, že pokud máte chuť věci změnit, tak ano. Přemýšlím o tom, jestli si o svém trápení a o Vašich pocitech máte s kým promluvit. Možná, že by to pro Vás mohlo být užitečné a mohlo by Vám to přinést nové nápady, jak se k věcem stavět. Ví o Vašich pocitech někdo z Vaší rodiny? Možná byste mohl najít podporu i od něho. Mohlo by pro vás být užitečné zamyslet se také nad tím, jak by Váš život vypadal a co byste v něm dělal, když byste popsané obtíže neměl. Možná, že něco z toho můžete začnout dělat už teď.

Jestli Vás ostych, nervozita a další věci trápí denně, pak by pro Vás mohlo být užitečné taky navštívit odborníka – psychologa – psychoterapeuta, v čemž bych Vás chtěl podpořit. S jeho pomocí byste mohl hledat cesty jak snížit nervozitu a také vy vám mohl být nápomocen s tím, abyste si přestal vytvářet scénáře o tom, co si o Vás myslí lidé ve Vašem okolí. Umím si představit, že by pro Vám mohla být užitečná společná návštěva terapeuta i s někým z Vaší rodiny.

Přejeme Vám, ať se Vaše obtíže co nejdříve zmírní

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, s manželkou jsme 16 let, máme dvě děti 8 a 13. Bez sebemenších pochyb jsme spolu byli šťastní. Nikdy jsme se nehádali, nikdy jsme si neubližovali. Děti jsou s námi rády, hodně jsme cestovali a celkově se užívali. Před dvěma týdny přišla manželka domů s tím, že mi bohužel musí říct, že po 25ti letech nečekaně potkala svojí první lásku a zamilovala se. Ale protože mě má pořád moc ráda, neví jestli má být šťastná s ním nebo se mnou a rozhodla se to zjistit. Nechal jsem ji čtrnáct dní zjišťovat, koho miluje a nakonec si vybrala toho druhého. Nechci tím deptat děti, takže spolu pořád bydlíme, bavíme se o tom, samozřejmě spolu nespíme a já se trápím vzpomínkami a budoucností. Snažím se přijít na něco pozitivního na téhle nové situaci a občas se mi to i daří – být sám se sebou, dokázat si, že přežiji i sám, uvědomit si, že děti tíhnou spíš ke mně. Ale potřeboval bych o tom s někým mluvit. Pořád do kola se ujišťovat, že život se mnou nebyl špatný, že já nejsem ten důvod. Manželku už to ale celkem nebaví. Na rozdíl ode mě odchází někam a já zůstávám sám (děti teď nepočítám). Můžete mi poradit, co bych tak měl dělat, abych se přes to přenesl aspoň v nějakém dohledném horizontu? Mám si najít nějakou ženskou? Mám manželku vystěhovat? Říct to dětem hned? Mám brát ohled na její život a nikde to neřešit? Nějak se v tom najednou ztrácím. Ještě musím dodat, že trpím vzácnou formou rakoviny s nevalnou vyhlídkou na přežití. Takže to možná řešit nemusím vůbec 🙂 Manželka mi říká, že vůbec nechápe, co se s ní stalo, že rozum jí jasně říká, co by dělat měla. Navíc ví, jak na ní bude nahlížet její rodina a okolí, když opouští nevyléčitelně nemocného muže. No ale nemůže si pomoct. Taky asi hřeší na to, že jsem jí řekl, ať ho miluje, když už ji nenaplňuji ani já ani náš domov ani děti. Ale nechtěl jsem se doprošovat. To je tak asi všechno. Díky za pomoc S.

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, o tom, že se Vaše žena zamilovala jinde, o tom jak se trápíte vzpomínkami a budoucnosti. Z Vašeho dotazu je cítit, jak je pro Vás celá situace tíživá.

Přemýšlím o tom, jak asi těžké musí být vědět o manželčině vztahu a zároveň s ní dál bydlet. Je fajn, že i v takto těžké situaci najdete určitá pozitiva. Na Vaše poměrně konkrétní otázky si netroufám přímo odpovídat, protože toho o Vás moc nevím a mám za to, že Vy sám (například s podporou terapeuta) můžete nejlépe dojít k tomu, co je pro Vás vhodné. Říkám si, že pro Vás teď asi bude hodně těžká nejistota z toho, co bude dál. Řekl bych, že by mohlo být dobré zjistit detailněji představu budoucnosti Vaší ženy, ať víte, na čem přesně jste. Z mého pohledu jste dal manželce dost prostoru, aby si věci rozmyslela, a myslím, že i z její strany by bylo férové, aby Vám v tomto směru určitou „jistotu“ dala. Zároveň by pro Vás mohlo být užitečné stanovit si určité hranice, co jste ještě ze strany manželky ochoten akceptovat. Myslím, že bezbřehou toleranci v této situaci, byste šel sám proti sobě. Je pro mě pochopitelné, že se snažíte uchránit děti před větším trápením. Zároveň pokud je Váš rozchod definitivní, tak asi nemá smysl jim to tajit. Přemýšlím o tom, že by možná bylo fajn sladit si s manželkou postup, jak dětem celou věc sdělit a jak o ní před nimi budete mluvit a jak budete postupovat dál.

Vaší potřebu mluvit o svém trápení plně chápu a chtěl bych Vás v tomto podpořit. Máte někoho blízkého, kromě manželky s kým byste mohl celou věc probrat? Myslím, že by Vám situaci mohlo ulehčit i docházení do terapie. Terapeut/ka by Vám mohl být oporou v těchto těžkých chvílích a zároveň byste společně mohli hledat řešení, jak se zařídit dál.

Přejeme Vám hodně sil

Tým poradny

Pěkný den, moc rád bych pomohl kamarádce (51 let), která podle všeho propadá depresím a nemůže se z nich vymanit. Pokusím se ve zkratce popsat její životní příběh, ve kterém vidím příčiny jejího současného stavu. Její manželství, které nakonec skončilo tragicky, nebylo právě ideální. Manžel se rád napil a potom býval agresivní, tak že nebyla nouze o násilí a několikrát došlo i ke znásilnění. Před zhruba sedmnácti lety zažila tragickou událost, její otec spáchal bez zjevných důvodů sebevraždu (nezanechal ani dopis na rozloučenou, jen se odpoledne doma rozloučil, že jde do sousední vsi domluvit s řezníkem termín zabíjačky. K řezníkovi však nedošel a večer ho nějaký náhodný kolemjdoucí objevil oběšeného na stromě nedaleko cesty). Rok na to, když se vrátila z práce a našla manžela v jejich ložnici s jinou ženou, se rozhodla k ráznému kroku, sbalila si věcí, vzala dcery a odešla ke svým rodičům. Její odchod ale manžel nezvládl a téhož dne se na půdě jejich domku, oběsil. Kamarádka se tehdy zhroutila, nějaký čas strávila v psychiatrické léčebně a nakonec se z obce, kde prožila celý dosavadní život, odstěhovala. Nedokázala unést, že jí, až na několik výjimek, dávalo okolí najevo, že svým odchodem od manžela, zavinila jeho sebevraždu. Dnes žije už několik let s přítelem. Jak říká, není to partnerství z lásky nebo náklonnosti, ale spíš z vděčnosti, protože se znají už od dětství a byl jediný, kdo ji po sebevraždě manžela neodsuzoval, ale naopak se jí snažil pomáhat. Přesto od smrti manžela zažívá depresivní období, kdy ji, jak sama říká, nic nebaví, nic se jí nedaří, nejraději by se ztratila někam do jeskyně a nikoho neviděla. Poznali jsme se před několika lety díky fotografování. V té době začínala fotografovat a trochu jsem jí v tom pomáhal. Přestože její fotografie měly velice dobrou úroveň, nevěřila si. Podařilo se mi ale, alespoň v této oblasti, její sebevědomí pozvednout. Díky fotografii a fotografování jsme spolu dokázali otevřeně komunikovat o čemkoli, pokud na ni dolehla nějaká starost, objevily se problémy v práci nebo i doma, mohli jsme o nich otevřeně mluvit, resp. si napsat a myslím, že jí to i dost pomáhalo, se se všemi problémy vyrovnávat. Přestože na ty chvíle pořád vzpomíná a tvrdí, že to byly po mnoha letech ty nejkrásnější a nejšťastnější chvíle, opět se propadá do depresivních stavů. Komunikace mezi námi vázne, jen si stěžuje, že je k ničemu, že se jí nic nedaří a nic ji nebaví. Dokonce ani fotografování, o kterém tvrdila, že jí přináší úlevu a radost. Snažil jsem se jí přesvědčit, aby navštívila psychologa, že by jí určitě pomohl. O ničem takovém však nechce ani slyšet. Moc rád bych jí alespoň trochu pomohl, ale bohužel vůbec nevím jak. Žije u Olomouce, tedy skoro 250 km daleko, tak že osobní kontakt je dost problematický. Můžete mi poradit, co by se s tím dalo dělat? Jak jí pomoci? Děkuji za jakoukoli radu

Dobrý den,

popisujete příběh Vaší kamarádky, která se jak píšete, propadá do depresivních stavů a rád byste jí pomohl. Je pro mě pochopitelné, že nechcete jen nečinně přihlížet a umím si představit, že pro Vás tato situace není snadná a možná, že by mohlo být prospěšné i pro Vás samotného s někým si o celé věci hlouběji promluvit. Může to být někdo blízký anebo také psycholog.

Umím si představit, že by Vaší kamarádce mohla návštěva psychologa pomoci z jejích stavů. Každopádně mám za to, že terapie má smysl a je prospěšná až ve chvíli, kdy je člověk motivován ke změně. Je otázkou, co můžete dělat takhle na dálku. Už jednou se Vám kamarádce podařilo pomoci, tak možná sám víte, co jí nejvíc pomohlo. Možná, že vzájemné dopisování by jí mohlo z těchto myšlenek vyvést. Stejně tak si umím představit, že by kamarádku mohlo přimět ke změně i určité nastavení hranic z Vaší strany. Například to, že s ní omezíte kontakt, dokud na věci nezačne nějak pracovat.

Také mám potřebu říct, že není v lidských silách druhého člověka zachraňovat, pokud sám o záchranu nezasadí. I přesto, že Vaše kamarádka prožila to, co prožila je setrvávání v depresivních stavech její způsob řešení situace. Není dost dobře možné brát na sebe zodpovědnost za to, že se její stav zlepší, sama musí chtít zlepšení a snažit se o něj sama. Klíčová je její motivace ke změně a postoj k celé věci.

Přejme Vám, ať se Vám s celou situací podaří vyrovnat

Tým poradny

Dobrý den mám problém kdy se semnou sekl výtah a tam to začalo aniž bych měla strach tam vlest začala jsem omdlivat,pocit nedostatku kyslíku..atd.byl tam i manžel tak mi pomohl.Další se nečekaně stalo v automycce 14 let tam zůstávám a po téhle zkušenosti s výtahem oou i s dětmi za provozu myčky okamžitě pryč..a další se mi stalo v sobotu na wc na benzince kdy se zaklaply dveře a JA měla klíč v ruce a najednou návaly,pocit nedostatku vzduchu no hrůza vylétla jsem a manžel šel spláchnout a ja sem mu říkala at se tam podívá ze tomu nerozumím co se děje…A v neděli když jsem doma zehlila najednou to stejné.Prosím pomozte mi podstoupim vše ale nechci tohle prožívat v autě jezdím s otevřeným oknem..mám čtyři děti,stresů za život mnoho a tak zase abych toho neměla málo tohle. Dekuji moc za odpověď s pozdravem

Dobrý den,

Váš popis toho, co se Vám děje, mne vede k úvaze o formě sociálně fóbie, kterou mohl spustit zaseknutý výtah. Doporučuji Vám vyhledat psychoterapeuta a ve spolupráci s ním zaseknutí se postupně uvolnit. Píšete také o širších souvislostech svého života a stresech, které prožíváte. S psychoterapeutem také jistě toto téma můžete probrat a hledat možnosti řešení tak, aby se Vám žilo klidněji.

Uvolnění a klid v životě Vám přeje

Tým poradny

 

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

 

 

Dobrý den, chci se zeptat na 6ti letou dceru. Třetím rokem navštěvuje MŠ, nikdy nebyly problémy, a najednou začala dcerka po prázdninách plakat. Má problémy s adaptací ve školce, tvrdí, že jí odešli kamarádi do školy. Dcera má odklad z logop. důvodů. Pláče a vzteká se kvůli každé maličkosti. Doma má 3letého brášku, na kterého stále ještě žárlí. Dcera je hodně emočně založená. Nevíme si s ní rady. Dosud nebyly ve školce problémy, vždy se tam těšila. Každý den, ale jak odejdu z MŠ pláč skoro hned přestane a pěkně si hraje.Je na mě čím dál víc závislá, nevíme proč. Tatínek chodí pozdě domů z práce a babičky ještě pracují, skoro pořád je se mnou. Nikdy takhle na mě ale upnutá nebyla. Prosím o radu, kde se stala chyba, nebo proč nastala změna. Předem moc děkuji.

Dobrý den,

rozumím tomu, že proměna chování dcery je pro Vás překvapením, a oceňuji, že hledáte možnosti, jak situaci vyřešit. Může pomoci hledat řešení ve spolupráci s manželem a učitelkami ve školce. Pokud je dcera skoro pořád s Vámi, pak je zcela normální, že k Vám více inklinuje a není potřeba s tím bojovat.

Vhodné může být vyhledat psychoterapeuta a společně se zamyslet nad svým vlastním přístupem a hledat pro sebe žádoucí proměny. Užitečné také mohou být také párová konzultace (Vy a manžel) s psychologem či psychoterapeutem a hledání společných změn, které budou užitečné pro celou rodinu.

Brzké zklidnění situace Vám přeje

Tým poradny

 

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, už 3 roky se snažíme o miminko, mám za sebou mnoho pokusů o umělé oplodnění a výsledek je více méně takový, že ani jeden z nás nemůžeme mít vlastní dítě, resp. naše šance jsou minimální. Toužím po vlastním miminku, takže vidina dárce nebo adopce mne prostě nenaplňuje a neumím si to představit. Chci dítě, které bude opravdu moje. Nevím, jak to lépe popsat. Je to boj, kterému čelím už více jak 3 roky a doslova mě utápí. Dá se nějak vypořádat s tím, že nikdy nebudu mít vlastní dítě?

Dobrý den,

rozumím tomu, že Vaše touha po dítěti je velmi silná a skutečnost, že se nedaří naplnit, je velmi bolestivé. Uvažuji o tom, zda o svém trápení hovoříte s manželem či blízkými. Mluvit o tom pomáhá, pro někoho to je ale těžké. Vhodné pak může být kontaktovat psychoterapeuta, který Vám může pomoci myšlenky uspořádat a v rámci terapeutické spolupráce tak postupně může dojít k žádoucímu vypořádání se a nasměrování do budoucnosti.

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, mám problém v rodině a to konkrétně s vlastním otcem … Od mala na mě křičí i bezdůvodně … je mi 22 a jsem v takové situaci, že jakmile na mě začne křičet hned začnu plakat a to opravdu hodně nejde to vůbec zastavit. Nevím co s tím mám dělat, protože už se mi to stává i u jiných mužů, že jak slyším nebo vidím nějakého muže křičet na mě či jinou ženu zmocní se mě ten samý stav jako když na mě křičí otec .. úzkost, pláč a celá se klepu. Moc prosím o radu

Dobrý den,

děkujeme Váš dotaz. Přemýšlím o to, jak ubíjející musí být, když na Vás Váš otec bezdůvodně křičí. Říkám si, že Vás to již v životě muselo stát hodně energie a je pro mě pochopitelné, že už toho máte dost a chcete něco změnit.

Napadá mě, zda jste si s otcem zkoušela promluvit, o tom, jak Vás trápí, když na Vás bezdůvodně křičí a také, že se pak podobná reakce přenáší i do jiných situací. Umím si představit, že si Váš otec plně neuvědomuje důsledky svého jednání a je možné, že po takovémto rozhovoru, by se mohlo něco změnit. Je samozřejmě také možné, že otec nebude této věci nakloněn. Řekl bych, že je dobré se s Vaším trápením s někým podělit, může to být například někdo blízký z rodiny nebo kamarád či kamarádka. Pohled druhého Vám kromě toho, že na celou věc nebudete sama, mže nabídnout i alternativy, které by Vás samotnou třeba nemusely napadnout. Říkám si také, zda s otcem ještě bydlíte ve společné domácnosti. Pokud ano, možná by stálo za zvážení, jak dlouho ještě jeho chování budete schopná a ochotná snášet. Říkám si také, jaká jiná reakce by pro Vás byla přijatelná a zda už vlastně někdy v minulosti v podobné situaci nenastala.

Prospěšné by pro Vás mohlo být také navštívit odborníka – psychoterapeuta, s jehož podporou byste se nad celou věcí mohli detailněji zamyslet a společně hledat řešení, jak se s ní vypořádat a jak dosáhnout toho, aby ve Vás křik ostatních mužů nevyvolával takto nepříjemnou reakci.

Přejme Vám, ať se Vám podaří s Vašimi obtížemi vyrovnat

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Jak se zbavit hodně nepříjemného pocitu u hodně špatné vzpomínky, na kterou nemůžu přestat myslet? Řešil jsem jeden problém. (není podstatné jaký) a těsně předtím, než jsem ho vyřešil, tak mě v hlavě uvízla jedna myšlenka, která souvisela s tím problémem. Chvíli po tom, co jsem problém vyřešil, tak mě přestala vadit. Chtěl jsem se jí totiž co nejdřív zbavit, abych mohl už žít normální život (kvůli tomu problému jsem nemohl, moc mi to vadilo). Potom, když mi to už přestalo vadit, tak se objevila další myšlenka a pak ještě další, která už nezmizela, ale je to spíš vzpomínka. Je to hodně špatná vzpomínka, na události, které se ani neměli stát. Tu jsem nějakým způsobem zkoušel potlačit, nebo na ni přestat myslet. To se mi ale vymstilo. Chtěl jsem ji zahnat a měl jsem pocit, jakoby se stlačila do sebe a pak mi začala působit bolest. Toho se nemůžu zbavit do teď. Jsou to vážně špatné pocity: Je to jako škrábání, nebo řezání v hlavě, jako bych tam měl nějaký ostrý předmět a nebo jako by se nějak rozbila na několik části, jako třeba střepy, které mě řežou v hlavě a podobně. Někdy to jsou ale jenom ,,abstraktní představy“ jako je třeba černý kouř, nebo černé předměty atd. Ta vzpomínka je sama o sobě dost špatná. Cítím z ní tu černou, jakoby se ta události odehrávala za tmy, až na to, že byla tma. Je to strašně skličující pocit, jakoby mě to svazovalo a já nemohl normálně žít, a taky že nemůžu. Přečetl jsem už hodně psychologických článků, takže vím, že se myšlenky, nebo vzpomínky zbavit nedá a že zmizí, jakmile se s ní smiřime, ale potřebuji se hlavně zbavit toho špatného pocitu v hlavě

Dobrý den,

píšete o tom, že byste se rád zbavil nepříjemného pocitu a vzpomínky, která Vám působí až fyzickou bolest.

Píšete, že jste zkoušel myšlenku potlačit a nemyslet na ni. To je obvykle problematické, protože když se snažíme na něco nemyslet, obvykle na to myslíme ještě víc. Řešením může být spíš zkusit myslet na něco jiného. Těžko se mi o celé věci uvažuje, když vlastně neznám konkrétní informace, čeho se špatná vzpomínka týká a jaký je ten nepříjemný pocit. Přemýšlím, jestli jsou chvíle, kdy je ten pocit jakoby slabší. Co při nich děláte? Možná by se dalo vysledovat, co má vliv na jeho oslabení a tímto způsobem pracovat na jeho oslabení či eliminaci.

Říkám si, že chybu neuděláte, když se dojdete poradit s odborníkem – psychoterapeutem. Společně byste mohli hledat cestu, jak se pocitu zbavit. Z terapeutických přístupů, které jsou mi blízké mě napadá, že by jedním ze způsobů, jak se pocitů zbavit mohla být například aktivní imaginace nebo hypnóza, ale mám za to, že bude existovat více cest, jak se pocitu zbavit.

Přejeme Vám, ať se Vaše obtíže brzy zmírní

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, dnes mi paní učitelka oznamila,že moje prvnačka pujde na psch.poradnu skrz to ze si plete slabiky hlavne a,e myslim aby udelala takový závěr tak mě řekla že mě dá žádost již v lednu.Myslím že si na ní zasedla protože jsme se do Ivančič teď nastěhovali děkuji za odpoveď

Dobrý den,

děkujeme, že se obracíte na naší poradnu. Netroufám si odhadovat, zda by byla pro Vaši dceru návštěva pedagogicko-psychologické poradny prospěšná. Je možné, že by Vám zde mohli doporučit určité postupy, jak s Vaší dcerou pracovat, aby se pletení slabik zlepšilo. Zároveň by zde mohli přijít na to, že by bylo vhodné, aby na Vaší dceru brala vyučující v určitém směru ohledy. Je také možné, že v poradně zjistí, že Vaše dcera popisované obtíže nemá. Každopádně mám za to, že konečné slovo v tom, zda dítě půjde do psychologické poradny, máte Vy jako rodič. Učitel k tomuto může dávat pouze doporučení.

Jestli máte pocit, že si učitelka na Vaší dceru zasedla, můžete se například sejít s vyučující případně s výchovným poradcem či vedením školy a celou věc s nimi probrat.

Přejeme Vám, ať se celá situace brzy vyřeší.

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, s přítelem jsem žila 5,5 roku. Na jaře tohoto roku se mu objevila toxická psychoza, bohužel jsem byla nucena ho tzv. poslat do psychiatrické nemocnice v Opavě. Stále jsem za ním jezdila, jeho rodina mě začla nenávidět. Asi po 8 týdnech ho propustili, a žili jsme spolu dále. Přestěhovali jsme se, jenže přestával brát antipsychotika, a začali se u něho objevovat příznaky psychozy, nespavost, paranoia, slyšel věci, které slyšet nebyly. Pak je začal znova brát a po pár měsících opět měl amok. Prášky už nebere, jeho stav je lepší, avšak asi tak před měsícem jsem se s ním rozešla, odstěhoval se. Bylo to na mě už moc. Tolikrát mít šoky, co se zase děje, a vydržet jeho výkyvy chovaní. Chvilku dobře a pak zle. I když ho mám stále ráda, musela jsem to ukončit, chodila jsem jak troska, nevyspaná, i mí nadřízení mi to říkali. Postupně si odváží své věci, a pokaždé, když ho vidím nebo slyším, stýská se mi, pořád k němu chovám city. On je z toho špatný, pořád chce být se mnou. Jenže když si vzpomenu, jak se choval, když byl mimo, je mi zle. Jenže pořád mimo nebyl. Jsem rozpolcená. Všichni mi to vymlouvají, ať ho neberu zpět, že se to bude stále vrace ty jeho stavy. Když jsem s ním jsem nešťastná po tom všem utrpení a když s ním nejsem, jsem nešťastná, že on trpí a já jsem sama, i když mám svatý klid. Nevím jestli jsem udělala správně. Chtěla jsem do nějaké poradny v Ostravě, nemám však odvahu osobně s někým o tomhle mluvit. Je to můj první přítel, první vztah, u něho je to taky takové. Potřebovala bych poradit, jak se z toho vymotat. Jsem dost asociální, bojím se, že už nebudu nikomu věřit. Jsou dny kdy jen brečím, i když celou dobu jsem tzv. v pohodě. Prosím o radu

Dobrý den,

píšete o tom, že Váš přítel prošel a možná stále prochází psychotickou zkušeností a o tom, jak Vás soužití s ním vyčerpávalo natolik, až jste se rozhodla od něj odejít. Nyní Vás trápí výčitky od Vás samotné, ale i ze strany ostatních. Také Vás tíží samota a vlastně si nejste jistá, jestli jste udělala dobře. Jsem rád, že se svým trápením nezůstáváte sama a chcete se se vzniklou situací nějak vypořádat a případně se rozhodnout, co dělat dál.

Soužití s člověkem, který prochází psychózou, může být nesmírně náročné a vyčerpávající. Často je v podobných případech namístě vyhledat psychologickou pomoc nejen pro osobu, která zkušeností prochází, ale také pro blízké, kteří často nevědí jak se k celé věci stavět. Je pro mě pochopitelné, že to, čím jste si prošla, Vás vedlo k rozchodu. Zároveň rozumím tomu, že k příteli stále ještě něco cítíte a nevíte, zda jste udělala správně. Možná by Vám mohlo pomoci v rozhodování se co dál zamyslet se nad tím, co byste ve svém životě chtěla mít v budoucnosti. Také byste mohla zhodnotit klady a zápory, které Vám daný vztah přinášel do života a také to, co pozitivního a negativního Vám přinesl rozchod.

Přesto, že píšete, že Vám chybí odvaha o celé věci s někým mluvit, bych Vás v tomto chtěl podpořit. Můžete si o tom promluvit s někým blízkým, například s kamarádkou. Myslím, že rozhovor s někým dalším, by Vám mohl přinést nějaké nové myšlenky a zároveň i úlevu v tom smyslu, že už na celou situaci nebudete sama. Je také možnost zavolat na anonymní linku důvěry, kde by Vám mohli pomoci dojít k nějakému východisku. Myslím, pomoci by Vám mohla i návštěva odborníka – psychologa – se kterým byste se nad vším mohli zamyslet detailněji, což bohužel prostřednictvím internetové poradny není dost dobře možné.

Přejeme Vám, ať jste zase brzy spokojená

Tým poradny

 

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Jsem muž, 20 let, nikdy jsem neměl holku (vyjma mé první a poslední když mi bylo asi 13, odkopla mě asi po týdnu a nebyl to pěkný rozchod – hodně nadávek z její strany) a mám špatné sociální dovednosti, možná trpím i lehčí formou sociální úzkosti. Každopádně jsem většinu svého dosavadního života trávil surfováním webu, hraním her, koukání na TV (když jsem byl malý běhal jsem atletiku, pak i karate a i fotbal… vše mě přestalo bavit po chvilce) Donedávna jsem to ignoroval, ale poslední dobou mě tahle fakta užírají tak moc, že se jsem schopný rozbrečet kdykoliv na to pomyslím… dokonce i teď, když vám píši, mi stékají slzy po tvářích a jsem znechucen sám sebou, co za selhání se ze mě stalo. Jak dny plynou, jsem si sám sebou čím dál tím víc nejistý a mám příšerný strach z toho, že než se vzpamatuju, už si nebudu moci užít život s těmito schopnostmi dokud budu velmi mladý (což je teď) Chtěl bych moc nějakou holku, která by mě milovala takového jaký jsem, ale je mi jasné, že dokud nenabydu sebevědomí a nevyřeším svoje problémy, tak se to nestane a nebo to bude krátkodobé a budu na tom posléze ještě hůř. Před rodinou a těmi pár přáteli co mám se chovám normálně, nechci o tom s nikým mluvit, pač se nechci nikomu svěřovat, je mi to nepříjemné a nikdo by mi nepomohl, proto se obracím na vás. Ještě jedna věc…. celý můj život jsem stydlivý, mám nízké sebevědomí už od malička, ačkoliv jsem nebyl šikanován (pár konfliktů jsem měl, občas jsem dostal výsměch, ale to snad každý, já si akorát beru věci osobně) – Pamatuji si, když mi bylo asi tak 12 jak jsem přemýšlel nad tím, proč se mnou moji kamarádi vůbec kamarádí, když se skoro nijak neprojevuju, nesvěřuju se jim a celkově neprohlubuju naše přátelství, samozřejmně po skončení ZŠ jsme se jen dál čím dál víc odcizovali až do stádia, kdy jim můžu říkat „známí“. Ačkoliv bych s nimi chtěl obnovit přátelství, prostě nemám na to udělat ten krok… Přijde mi, že mám dokonce strach se projevit a souvisí to i s tím, že mám strach, že mě budou druzí soudit negativně. Vím, že by mi na jejich názoru nemělo záležet, nemůžu si ale pomoct… Poradíte mi co bych měl udělat? Či spíše jak se se sebou vyrovnat, váš pohled na moji situaci atp. ? Byl bych vděčný za jakoukoliv radu či názor odborníka, hezký den

Dobrý den,

píšete o tom, jak Vás trápí, že jste zatím neměl vztah s holkou. Zároveň popisujete, jak Vás užírá, že Vám život v tomto směru tak trochu utíká pod rukama. Celou věc vnímáte jako své selhání a máte ji spojenou s pocity znechucení a lítosti. Jestli tomu dobře rozumím, tak se domníváte, že na věc by mohlo mít vliv nízké sebevědomí, stydlivost nebo určitá lehčí sociální úzkost. Neřekl bych, že by se nutně mělo jednat o Vaše selhání, zatím možná jen ve Vašem okolí nebyla vhodná příležitost nebo osoba k navázání vztahu.

Mám za to, že Váš věk není až tolik vysoký, aby se nedalo něco změnit a řekl bych, že značnou část mládí máte ještě před sebou. Vnímám, že na jedné straně píšete, že byste se rád se situací, která nastala, chtěl vyrovnat. Na druhé straně si uvědomujete, že se téma vztahů se ženami nezmění, dokud nenabydete sebevědomí a nevyřešíte své problémy. Neřekl bych, že by změna musela nutně nastat až poté co nebudete sebevědomí, spíš mám za to, že sebevědomí budete postupně získávat, jak se věci ve Vašem životě začnou měnit. Říkám si, že Vám patrně nevyhovuje stávající směr Vašeho směřování. Přemýšlím nad tím, co by se stalo, kdybyste začal, některé věci dělat jinak než doposud. Říkám si, zda jste zkoušel s dívkou nějaký vztah navázat. Možná, že by situaci pomohlo změnit, kdybyste v této oblasti zkusil být více aktivní než doposud. Mám na mysli například navštěvování míst vhodných k seznámení, dělání prvních kroků při kontaktu se ženami ale například i rozšiřování okruhu přátel. Rozumím tomu, že jde patrně o oblast, ve které nemáte mnoho zkušeností a můžete pociťovat určitý ostych. Na druhou stranu, jsem přesvědčen, že tento ostych se začne zmírňovat ve chvíli, kdy začnete tyto „nové věci“, byť třeba nedokonale dělat.

Za důležité také považuji možnost někomu se s Vaším trápením svěřit, abyste v tom nebyl sám. Může to být někdo z rodiny, ale i z Vašich známých. Umím si představit, že právě rozhovor o osobnějších tématech, může ze známých dělat kamarády. Jako jednu z možností vnímám i návštěvu psychoterapeuta, ke které bych Vás chtěl podpořit. Terapeut by Vám mohl mít oporou v této nelehké situaci a mohl by Vám pomoci při vyrovnáváním se s ní. Také by Vám mohl být průvodcem ve Vašem dalším směřováním a mohl by Vám být nápomocen při získávání sebevědomí a budování vztahů se ženami.

Přejeme Vám ať je Váš život více podle Vašich představ

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, Už několik měsíců mě trápí vztahy s mými spolužáky ve škole. Zejména s dívkami. Jsem ve třídě jako chlapec sám a stávám se terčem jejich každodenního teroru. Ničí mi věci (např. penál) a při pohybových aktivitách na mě fyzicky útočí (např. úmyslné podkopávání nohou apod.). Nemám možnost se obrátit na profesory ani na rodiče, neuvěřili by mi, a navíc se stydím vzhledem k mé pozici muže. Jednou jsem si, v minulosti zkusil stěžovat doma a schytal jsem výprask od svého otce, že si neumím sjednat vlastní pořádek. Bojím se. Jedinou mojí záchranou jsou moji dva křečci.

Dobrý den,

rozumím, že se nacházíte v obtížné pozici, ze které se Vám těžko brání, a uvažuji nad tím, jak skličující pro Vás asi celá situace musí být. Jsem rád, že se situaci nepoddáváte a chcete ji nějak vyřešit.

Na každé škole by měl dnes být školní psycholog nebo výchovný poradce, který by Vám měl pomoci celou situaci vyřešit. Přemýšlím také nad tím, proč by Vám rodiče nebo vyučující neměli věřit, že Vás spolužačky denně terorizují. Je sice pravda, že jste muž, na druhou stranu proti Vám stojí veliká přesila, proti které se navíc není dost dobře možné bránit se standardními mužskými zbraněmi. Podle mě se v tomto směru nemáte za co stydět. Mám za to, že když školnímu psychologovi nebo pedagogickým pracovníkům popíšete celou situaci i tom, jak Vás trápí a jak se ve své situaci cítíte bezmocný, tak Vám pomohou. Pokud by to nepomohlo, můžete se obrátit o pomoc také na pedagogicko-psychologickou poradnu v místě Vašeho bydliště, kontakt na ni naleznete buď na internetu (http://www.poradna.fss.muni.cz/pedag-psy-poradny.html) nebo je možnost zavolat na bezplatnou linku bezpečí (116 111), kde by Vám kromě toho měli poradit, co dělat.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří celou situaci co nejdříve vyřešit

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, obracím se na vás s problémem, se kterým už si nevím rady. Zatím jsem ho probírala s kamarádkami, ale mám pocit, že mi nikdo nějak nerozumí. Týka se to mého přitele se kterým jsem skoro 3 roky. Bohužel je o 10 let starší tudíž mu je už 30 a z toho asi plyne většina našich problém. Má vlastní dům, ve kterém dá se říci také bydlím, ale hádky jsou u nás na denním pořádku. přijde mi že si vůbec nerozumíme, nikam mě moc nechce pouštět se slovy, že když mám jeho, proč bych měla chodit sama, že on taky nechodí což je pravda a alší problém je, že kouřím a on to bytostně nesnáší, tak to před ním tajím, a když to občas zjistí je hrzné zle. Často si nadáváme i sprostě pokud jsme třeba trochu opilí a už několikrát jsme se rozešli Pokud bysme toto vše přešli, stejně mi přijde že to bezcenné..jemu je 30 a mě 20..on pracuje a má priority už pomalu rodinu a já mám prioritu dostudovat a najít si práci….velice mě omezuje v tomto a já zase jeho…také bydlí v oprvadu malé vesnici daleo od města a já sama z města mě to hrozně vadí…nedokážu si tam nějak zvyknout,..ale přes to vše ho mám nějak oprvadu ráda a vím že pokud já se s ním nerozejdu on se mnou určitě ne…Máme spolu hrozně společných hezkých dovolených, zážitků a chvil a mě se to nechce opustit…většinou se spolu i nasmějeme a zvykla jsem si s ním bydlet…nedokážu si představit být zase u rodičů..a už vůbec ne sama…vůbec nevím vlastně co bych bez něj dělala, ale vím, že když jsem s ním, at uz s nim nebo bez něj jsem pořád v psychické nerovnováze a cítím na sobě, že spíše nejsem šťastná…ale zase když jsem se poprvé rozešli opravdu jsem to nedala…ale zase si říkám, že když člověk počká čas vše vyléčí…opravdu jsem už zoufalá…nechci se ho vzdát ale vlastně s ním nechci být…

Dobrý den,

píšete o Vašem vztahu s přítelem, o Vašem věkovém rozdílu, o častých neshodách, o tom, že ho máte ráda a zároveň nevíte, zda s ním dál chcete být. Chápu, že jste zoufalá a nevíte jak dál. Myslím, že je dobře, že se snažíte hledat někoho, s kým si o celé věci můžete promluvit.

Je pro mě obtížné dát Vám nějakou konkrétní radu. Mám za to, že pro Vás bude nejlepší, když se rozhodnete Vy sama. Sama totiž nejlépe znáte svou situaci a asi nejlépe víte, co byste v budoucnosti chtěla. Rozhodování by Vám mohl usnadnit například rozhovor s Vaším přítelem o tom, jak by si Váš vztah představoval v budoucnu. Podle čehož, byste se mohla následně zařídit. Myslím si také, že by Vám mohlo prospět se o celé věci s někým pobavit a srovnat si, co vlastně chcete a co je pro Vás prioritou. Myslím, že by to mohl být někdo z okruhu Vašich známých, například kamarádky, které Vás možná tak úplně nechápou, ale mám za to, že je prospěšné s někým své trápení sdílet.

Podobně by Vám v tomto mohl pomoci i psychoterapeut, který je obvykle ve vedení rozhovoru pro mapování situace klienta vycvičen. Pak byste možná mohla snadněji dojít k rozhodnutí. Pokud se rozhodnete s přítelem zůstat, mohl by Vám být následně nápomocen při posilování vztahu, pokud se naopak rozhodnete od přítele odejít, může Vám být oporou při zvládání rozchodu.

Přejeme Vám, ať se dobře rozhodnete

Tým poradny

 

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den. s přítelem spolu, jsme, tři a půl roku, náš vztah vyplynul spontánně, první rok byl v pohodě celkem, vídali jsme se málo a já mu naprosto věřila, protože mi říkal, že jsem ta jediná a že mě miluje, ale pak jsem se začala dovídat a i pozorovat, že přítel mě nemiluje, jak skutečně tvrdil, viděli jsme se málo a byl to spíš takový víkendový vztah, ale volali jsme si i přes týden, vztah se zlepšoval, vídali jsme se pak i častěji, ale zjistila jsem, že si píše s jinými, že se jim dvoří apod, když jsem mu to cca před dvěma lety řekla, tehdy jsem se se ním chtěla rozejít, protože se mi přiznal, že se líbal s jinou byl i u ní doma, omluvil se a nějak jsme to společně překonali, i když to bylo těžké, ale teď, když čtu zprávy staré cca 2 roky, (on o tom neví, že vím o těch zprávách, co si s nimi psal) kdy mi říkal, jak mě moc miluje a já se dočítám, co si psal s jinými, tak mě to velice raní a nevím, jak se přes to přenést, teď máme vztah dobrý, máme menší neshody, bydlíme spolu, ale jsme spokojeni a jsem si jistá, že má rád jen mě, jen mě mrzí, že to tenkrát takhle ostatním psal, absolutně nevím, zda to myslel vážně se mnou nebo ne, protože mi pořád opakuje, že mě už od začátku miloval, ale to není pravda, když ostatním psal, že holku nemá a že se mnou nechce chodit, v podstatě mě zapíral kolikrát, je to zvláštní, co se ve mě odehrává, vím, že bych měla žít přítomností, ale bolí mě, když tyto zprávy čtu, není to přece zas tak dávno (např září 2014) a když tvrdil, že se mnou chce být a v tom roce byl náš vztah už opravdu vyvinutý jako opravdový vztah, nebylo to takové víkendové už. Já se tehdy velice snažila, když neměl peníze, tak jsem zkrátka koupila např. cigarety, v podstatě jsem platila jen já pokoj na víkend (200,- každý víkend – nebral mě k nim domu, měli vícegenerační barák s rodiči a prarodiči) cesta za ním mě stála také kolem 200,- už proto mě to bolí, když se dozvím tyto věci, já v podstatě ten vztah brala vážný téměř od začátku, ale dávala jsem tomu všemu čas, ale od toho r. 2014 už jsme myslela, že je to opravdový vztah pro nás pro oba, vlastně mi to i tvrdil, proto to nechápu, proč to dělal. Nicméně troufám si říct, že od toho konce roku 2014 náš vztah je i pro něj opravdový a vážný( i když mě mrzí, že ten první rok a půl to bral jinak a psal si s jinými). Bydlíme spolu už přes rok, vzájemně se podporujeme, ale i hádáme, jako v každém vztahu. No a můj problém je to, že když se jednou za čas připiju i přítel, že jsme schopná se k tomu vracet a vyčíst mu to a pohádáme se, protože to pořád je ve mě, vadí mi pak už i to, když se baví a směje s jinou ženou či holkou, protože u mě si tu důvěru zkrátka už několikrát pokazil, nevěřím už tak, jako na začátku vztahu, kdy jsem byla opravdu naivní. Když se hádáme, tak taky na to navazuju a ani nemusím být připitá, že jsem byla hloupá a zůstala s ním a odpustila mu ten kix, ke kterému se mi sám přiznal, ale kolikrát mi to pak je i líto, že mu to říkám, ale zas na druhou stranu mám potřebu to ze sebe ventilovat, proč tvrdil, že mě miluje atd a zároveň chtěl po jiných to samé co po mě, psal si s nimi atd. Proč to dělal, když já mu byla oporou, co se týče jeho koníčků – sportu, dluhy má, které už naštěstí splácí, při neshodách s ostatními lidmi. Jedním jsem si jistá, že s ním chci být, já mu odpustila už spoustu věcí, jen zkrátka nevím, jak se přes to přenést, když mi už tolikrát lhal. Děkuji za radu.

Dobrý den,

děkuji za důvěru, s jakou se obracíte na naši poradnu. Píšete o tom, že máte problém přenést se přes to, že si přítel v minulosti psal s více ženami a přitom se tvářil, že jste jediná. Je pro mě pochopitelné, že se cítíte podvedená a dovedu si představit, že je obtížné to v sobě zpracovat. Umím si představit, že prožíváte určité zklamání, možná se cítíte hloupě, že jste příteli věřila a Vaše důvěra se tím oslabila. Je pro mě proto pochopitelné, že Vám nyní vadí, když se například směje s jinou.

Nedůvěra ve vztahu může být vyčerpávající. Napadá mě otázka, jestli v chování přítele nebylo něco, co ve Vás vyvolávalo nedůvěru ještě před tím, než jste se začala dívat do jeho zpráv. Přemýšlím nad také tím, co by mohlo důvěru ve Vašem vztahu posílit. Říkám si, že by pro Vás mohlo být prospěšné, zkusit si s přítelem o Vaší minulosti promluvit narovinu, tedy i s tím, že víte o jeho zprávách. Uvidíte, jak se k celé věci postaví. Také přemýšlím o tom, že je možná zbytečně trýznivé číst si 2 roky staré zprávy, jen pro to abyste zjistila, jak to tehdy bylo. Také mě napadá, že možná není tolik důležité, jak to s Vámi přítel myslel v minulosti, ale spíše to, jak to myslí teď. Ještě důležitější podle mě je, jak to chcete mít ve Vašem vztahu Vy sama v budoucnu. Uvažuji, jestli jste si o tomto všem, co Vás trápí, zkoušela s někým promluvit. Teď nemyslím jenom s přítelem, ale i s někým dalším, například kamarádkou, mohlo by se Vám tím ulevit a dost možná byste tím získala i nový pohled na věc.

Také mě napadá možnost promluvit si o celé věci s odborníkem – psychoterapeutem. Mohl by Vám pomoci smířit se s partnerovou minulostí a tím, jak se k Vám choval. Také si říkám, že by Váš vztah mohlo posílit partnerské sezení, pokud by měl přítel zájem. Mohli byste na něm například získat užitečné nástroje pro to, jak upevňovat důvěru ve Vašem vztahu.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří situaci uspokojivě vyřešit

Tým poradny

 

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Jsem tri roky rozvedeny a z manzelstvi mam dve deti. Holka 12 a kluk 8 let. Nemam soudem dane navstevy deti. Ma 42 let a pritelkyni 33 let, s kterou jsem se seznamil kratce pred rozvodem. Ona ma z predchoziho vztahu kluka 8 let. Doted jsme spolu… ikdyz nam porad otravuje zivot ma byvala tchyne. Stve deti proti mne a pritelkyni, pise smsky, vyhledava prilezitosti kde by mohla pritelkyni sledovat a stalo se i slovni napadnuti. Uz to psychicky nezvladame a naz vztah to nici cimdal vic. Deti byli driv v pohode, jezdili jsme na vylety spolecne atd. Dnes uz to ani neprichazi v uvahu. Chceme novou rodinu, dite a pritelkyne uz ani nechce abych se se svymi detmi potkaval. Rika, abych se snimi setkal tak jednou za 3 az 4 tydny. Mame kvuli tomu velke rozepre. Jsou to moje deti a chci se s nimi vydat. Ikdyz ted me parkrat slovne osocil kvuli rozvodu. Nechce abych byl s pritelkyni….vlastne doslova rekl….pokud ji mas rad tak ahoj. Jak se zachovat vuci svym detem? Jak se zachovat vuci pritelkyni? Jak se zachovat vici byvale tchyni? Jsem z toho psychicky vycerpany a nevim jak dal. Mam zle s kazde strany. Bojim se rozchodu s pritelkyni, bojim se, ze ztratim deti. Je to jenom opravdu velmi zjednoduseny popis . Poradite, prosim, jak se zachovat? Dekuji

Dobrý den,

rozumím tomu, že se nacházíte v komplikované situaci a nedivím se, že Vás vyčerpává. Je pro mě pochopitelné, že se snažíte hledat východisko a chtěl bych Vás v této snaze podpořit.

Vzhledem ke složitosti celé situace, do které je zapojeno více lidí mi, běží hlavou řada otázek. Říkám si například, že Vaše přítelkyně s Vámi šla do vztahu s tím, že máte vlastní děti a tak přemýšlím nad tím, co se změnilo, že už nechce, abyste se s nimi potkával tak často jako dřív. Přemýšlím také o motivaci Vaší bývalé tchýně v jejím konání. Otázkou pro mě je, jaký je Váš aktuální vztah s bývalou manželkou. Je ochotná s Vámi komunikovat a má zájem, abyste byl s Vašimi dětmi v kontaktu? Možná by Vám mohla být nápomocná při posilování vztahu s Vašimi dětmi.

Říkám si, že by pro Vás mohlo být přínosné sejít se s někým osobně a pobavit se s ním o Vaší situaci detailněji. Jednak by to mohl být psycholog, se kterým byste mohl pracovat na nastavení vztahů s Vaší současnou přítelkyní a jako smysluplné bych viděl i to, že by šla do terapie s Vámi, pokud by měla zájem. Mohli byste se bavit například o nastavení vztahu Vás dvou a Vašich dětí. Sám byste si s psychologem mohl srovnat své priority. Také mě napadá možnost navštívit sociálně právní poradnu, kvůli tomu, jak Vaše bývalá tchýně narušuje Váš vztah s dětmi. Nejsem v této oblasti vzdělán, ale mám za to, že by měla existovat nějaká právní opatření v tomto směru.

Přejme Vám, ať se celá situace vrátí do únosných mezí

Tým poradny

Pokud se rozhodnete objednat do Centra terapeutických služeb, můžete kontaktovat naši pobočku v :

Brně – PhDr. Jana Zouharová, PhD. a Mgr. Ing. Jan Pokluda – info@ceteras.cz

Ostravě – PhDr. Sylvie Navarová – ostrava@ceteras.cz

 

Rádi Vám také poskytneme kontakty v jiných městech České republiky.

Dobrý den, obracím se na vás s problémem, se kterým už si nevím rady. Zatím jsem ho probírala s kamarádkami, ale mám pocit, že mi nikdo nějak nerozumí. Týka se to mého přitele se kterým jsem skoro 3 roky. Bohužel je o 10 let starší tudíž mu je už 30 a z toho asi plyne většina našich problém. Má vlastní dům, ve kterém dá se říci také bydlím, ale hádky jsou u nás na denním pořádku. přijde mi že si vůbec nerozumíme, nikam mě moc nechce pouštět se slovy, že když mám jeho, proč bych měla chodit sama, že on taky nechodí což je pravda a alší problém je, že kouřím a on to bytostně nesnáší, tak to před ním tajím, a když to občas zjistí je hrzné zle. Často si nadáváme i sprostě pokud jsme třeba trochu opilí a už několikrát jsme se rozešli Pokud bysme toto vše přešli, stejně mi přijde že to bezcenné..jemu je 30 a mě 20..on pracuje a má priority už pomalu rodinu a já mám prioritu dostudovat a najít si práci….velice mě omezuje v tomto a já zase jeho…také bydlí v oprvadu malé vesnici daleo od města a já sama z města mě to hrozně vadí…nedokážu si tam nějak zvyknout,..ale přes to vše ho mám nějak oprvadu ráda a vím že pokud já se s ním nerozejdu on se mnou určitě ne…Máme spolu hrozně společných hezkých dovolených, zážitků a chvil a mě se to nechce opustit…většinou se spolu i nasmějeme a zvykla jsem si s ním bydlet…nedokážu si představit být zase u rodičů..a už vůbec ne sama…vůbec nevím vlastně co bych bez něj dělala, ale vím, že když jsem s ním, at uz s nim nebo bez něj jsem pořád v psychické nerovnováze a cítím na sobě, že spíše nejsem šťastná…ale zase když jsem se poprvé rozešli opravdu jsem to nedala…ale zase si říkám, že když člověk počká čas vše vyléčí…opravdu jsem už zoufalá…nechci se ho vzdát ale vlastně s ním nechci být…

Dobrý den,

píšete o Vašem vztahu s přítelem, o Vašem věkovém rozdílu, o častých neshodách, o tom, že ho máte ráda a zároveň nevíte, zda s ním dál chcete být. Chápu, že jste zoufalá a nevíte jak dál. Myslím, že je dobře, že se snažíte hledat někoho, s kým si o celé věci můžete promluvit.

Je pro mě obtížné dát Vám nějakou konkrétní radu. Mám za to, že pro Vás bude nejlepší, když se rozhodnete Vy sama. Sama totiž nejlépe znáte svou situaci a asi nejlépe víte, co byste v budoucnosti chtěla. Rozhodování by Vám mohl usnadnit například rozhovor s Vaším přítelem o tom, jak by si Váš vztah představoval v budoucnu. Podle čehož, byste se mohla následně zařídit. Myslím si také, že by Vám mohlo prospět se o celé věci s někým pobavit a srovnat si, co vlastně chcete a co je pro Vás prioritou. Myslím, že by to mohl být někdo z okruhu Vašich známých, například kamarádky, které Vás možná tak úplně nechápou, ale mám za to, že je prospěšné s někým své trápení sdílet.

Podobně by Vám v tomto mohl pomoci i psychoterapeut, který je obvykle ve vedení rozhovoru pro mapování situace klienta vycvičen. Pak byste možná mohla snadněji dojít k rozhodnutí. Pokud se rozhodnete s přítelem zůstat, mohl by Vám být následně nápomocen při posilování vztahu, pokud se naopak rozhodnete od přítele odejít, může Vám být oporou při zvládání rozchodu.

Přejeme Vám, ať se dobře rozhodnete

Tým poradny

Dobrý den. s přítelem spolu, jsme, tři a půl roku, náš vztah vyplynul spontánně, první rok byl v pohodě celkem, vídali jsme se málo a já mu naprosto věřila, protože mi říkal, že jsem ta jediná a že mě miluje, ale pak jsem se začala dovídat a i pozorovat, že přítel mě nemiluje, jak skutečně tvrdil, viděli jsme se málo a byl to spíš takový víkendový vztah, ale volali jsme si i přes týden, vztah se zlepšoval, vídali jsme se pak i častěji, ale zjistila jsem, že si píše s jinými, že se jim dvoří apod, když jsem mu to cca před dvěma lety řekla, tehdy jsem se se ním chtěla rozejít, protože se mi přiznal, že se líbal s jinou byl i u ní doma, omluvil se a nějak jsme to společně překonali, i když to bylo těžké, ale teď, když čtu zprávy staré cca 2 roky, (on o tom neví, že vím o těch zprávách, co si s nimi psal) kdy mi říkal, jak mě moc miluje a já se dočítám, co si psal s jinými, tak mě to velice raní a nevím, jak se přes to přenést, teď máme vztah dobrý, máme menší neshody, bydlíme spolu, ale jsme spokojeni a jsem si jistá, že má rád jen mě, jen mě mrzí, že to tenkrát takhle ostatním psal, absolutně nevím, zda to myslel vážně se mnou nebo ne, protože mi pořád opakuje, že mě už od začátku miloval, ale to není pravda, když ostatním psal, že holku nemá a že se mnou nechce chodit, v podstatě mě zapíral kolikrát, je to zvláštní, co se ve mě odehrává, vím, že bych měla žít přítomností, ale bolí mě, když tyto zprávy čtu, není to přece zas tak dávno (např září 2014) a když tvrdil, že se mnou chce být a v tom roce byl náš vztah už opravdu vyvinutý jako opravdový vztah, nebylo to takové víkendové už. Já se tehdy velice snažila, když neměl peníze, tak jsem zkrátka koupila např. cigarety, v podstatě jsem platila jen já pokoj na víkend (200,- každý víkend – nebral mě k nim domu, měli vícegenerační barák s rodiči a prarodiči) cesta za ním mě stála také kolem 200,- už proto mě to bolí, když se dozvím tyto věci, já v podstatě ten vztah brala vážný téměř od začátku, ale dávala jsem tomu všemu čas, ale od toho r. 2014 už jsme myslela, že je to opravdový vztah pro nás pro oba, vlastně mi to i tvrdil, proto to nechápu, proč to dělal. Nicméně troufám si říct, že od toho konce roku 2014 náš vztah je i pro něj opravdový a vážný( i když mě mrzí, že ten první rok a půl to bral jinak a psal si s jinými). Bydlíme spolu už přes rok, vzájemně se podporujeme, ale i hádáme, jako v každém vztahu. No a můj problém je to, že když se jednou za čas připiju i přítel, že jsme schopná se k tomu vracet a vyčíst mu to a pohádáme se, protože to pořád je ve mě, vadí mi pak už i to, když se baví a směje s jinou ženou či holkou, protože u mě si tu důvěru zkrátka už několikrát pokazil, nevěřím už tak, jako na začátku vztahu, kdy jsem byla opravdu naivní. Když se hádáme, tak taky na to navazuju a ani nemusím být připitá, že jsem byla hloupá a zůstala s ním a odpustila mu ten kix, ke kterému se mi sám přiznal, ale kolikrát mi to pak je i líto, že mu to říkám, ale zas na druhou stranu mám potřebu to ze sebe ventilovat, proč tvrdil, že mě miluje atd a zároveň chtěl po jiných to samé co po mě, psal si s nimi atd. Proč to dělal, když já mu byla oporou, co se týče jeho koníčků – sportu, dluhy má, které už naštěstí splácí, při neshodách s ostatními lidmi. Jedním jsem si jistá, že s ním chci být, já mu odpustila už spoustu věcí, jen zkrátka nevím, jak se přes to přenést, když mi už tolikrát lhal. Děkuji za radu.

Dobrý den,

děkuji za důvěru, s jakou se obracíte na naši poradnu. Píšete o tom, že máte problém přenést se přes to, že si přítel v minulosti psal s více ženami a přitom se tvářil, že jste jediná. Je pro mě pochopitelné, že se cítíte podvedená a dovedu si představit, že je obtížné to v sobě zpracovat. Umím si představit, že prožíváte určité zklamání, možná se cítíte hloupě, že jste příteli věřila a Vaše důvěra se tím oslabila. Je pro mě proto pochopitelné, že Vám nyní vadí, když se například směje s jinou.

Nedůvěra ve vztahu může být vyčerpávající. Napadá mě otázka, jestli v chování přítele nebylo něco, co ve Vás vyvolávalo nedůvěru ještě před tím, než jste se začala dívat do jeho zpráv. Přemýšlím nad také tím, co by mohlo důvěru ve Vašem vztahu posílit. Říkám si, že by pro Vás mohlo být prospěšné, zkusit si s přítelem o Vaší minulosti promluvit narovinu, tedy i s tím, že víte o jeho zprávách. Uvidíte, jak se k celé věci postaví. Také přemýšlím o tom, že je možná zbytečně trýznivé číst si 2 roky staré zprávy, jen pro to abyste zjistila, jak to tehdy bylo. Také mě napadá, že možná není tolik důležité, jak to s Vámi přítel myslel v minulosti, ale spíše to, jak to myslí teď. Ještě důležitější podle mě je, jak to chcete mít ve Vašem vztahu Vy sama v budoucnu. Uvažuji, jestli jste si o tomto všem, co Vás trápí, zkoušela s někým promluvit. Teď nemyslím jenom s přítelem, ale i s někým dalším, například kamarádkou, mohlo by se Vám tím ulevit a dost možná byste tím získala i nový pohled na věc.

Také mě napadá možnost promluvit si o celé věci s odborníkem – psychoterapeutem. Mohl by Vám pomoci smířit se s partnerovou minulostí a tím, jak se k Vám choval. Také si říkám, že by Váš vztah mohlo posílit partnerské sezení, pokud by měl přítel zájem. Mohli byste na něm například získat užitečné nástroje pro to, jak upevňovat důvěru ve Vašem vztahu.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří situaci uspokojivě vyřešit

Tým poradny

Jsem tri roky rozvedeny a z manzelstvi mam dve deti. Holka 12 a kluk 8 let. Nemam soudem dane navstevy deti. Ma 42 let a pritelkyni 33 let, s kterou jsem se seznamil kratce pred rozvodem. Ona ma z predchoziho vztahu kluka 8 let. Doted jsme spolu… ikdyz nam porad otravuje zivot ma byvala tchyne. Stve deti proti mne a pritelkyni, pise smsky, vyhledava prilezitosti kde by mohla pritelkyni sledovat a stalo se i slovni napadnuti. Uz to psychicky nezvladame a naz vztah to nici cimdal vic. Deti byli driv v pohode, jezdili jsme na vylety spolecne atd. Dnes uz to ani neprichazi v uvahu. Chceme novou rodinu, dite a pritelkyne uz ani nechce abych se se svymi detmi potkaval. Rika, abych se snimi setkal tak jednou za 3 az 4 tydny. Mame kvuli tomu velke rozepre. Jsou to moje deti a chci se s nimi vydat. Ikdyz ted me parkrat slovne osocil kvuli rozvodu. Nechce abych byl s pritelkyni….vlastne doslova rekl….pokud ji mas rad tak ahoj. Jak se zachovat vuci svym detem? Jak se zachovat vuci pritelkyni? Jak se zachovat vici byvale tchyni? Jsem z toho psychicky vycerpany a nevim jak dal. Mam zle s kazde strany. Bojim se rozchodu s pritelkyni, bojim se, ze ztratim deti. Je to jenom opravdu velmi zjednoduseny popis . Poradite, prosim, jak se zachovat? Dekuji

Dobrý den,

rozumím tomu, že se nacházíte v komplikované situaci a nedivím se, že Vás vyčerpává. Je pro mě pochopitelné, že se snažíte hledat východisko a chtěl bych Vás v této snaze podpořit.

Vzhledem ke složitosti celé situace, do které je zapojeno více lidí mi, běží hlavou řada otázek. Říkám si například, že Vaše přítelkyně s Vámi šla do vztahu s tím, že máte vlastní děti a tak přemýšlím nad tím, co se změnilo, že už nechce, abyste se s nimi potkával tak často jako dřív. Přemýšlím také o motivaci Vaší bývalé tchýně v jejím konání. Otázkou pro mě je, jaký je Váš aktuální vztah s bývalou manželkou. Je ochotná s Vámi komunikovat a má zájem, abyste byl s Vašimi dětmi v kontaktu? Možná by Vám mohla být nápomocná při posilování vztahu s Vašimi dětmi.

Říkám si, že by pro Vás mohlo být přínosné sejít se s někým osobně a pobavit se s ním o Vaší situaci detailněji. Jednak by to mohl být psycholog, se kterým byste mohl pracovat na nastavení vztahů s Vaší současnou přítelkyní a jako smysluplné bych viděl i to, že by šla do terapie s Vámi, pokud by měla zájem. Mohli byste se bavit například o nastavení vztahu Vás dvou a Vašich dětí. Sám byste si s psychologem mohl srovnat své priority. Také mě napadá možnost navštívit sociálně právní poradnu, kvůli tomu, jak Vaše bývalá tchýně narušuje Váš vztah s dětmi. Nejsem v této oblasti vzdělán, ale mám za to, že by měla existovat nějaká právní opatření v tomto směru.

Přejme Vám, ať se celá situace vrátí do únosných mezí

Tým poradny

Mám prosím dotaz ohledně hypnózy.Dá se její pomoci například naučit cizí řeči.

Dobrý den,

pravděpodobně existují například nahrávky, které slibují naučení cizí řeči, otázkou je jejich účinnost. Tu si musí vyhodnotit každý sám.

Hypnotické postupy mohou pomoci usnadnit či urychlit učení a podporovat zapamatování při učení se nové řeči. V tomto smyslu hypnóza funguje.

S přáním všeho dobrého

Tým poradny

Dobrý den,chtěla bych se zeptat,zda je možné se Hypnózou zbavit kousání nehtů. Okusuji si je už od mala a vyzkoušela jsem už spoustu rad jak přestat,ale bez úspěchu. Kineziologie mi také nepomohla. Moc mě to vadí a jsem na sebe nazlobená,že to nedokážu zvládnout.Jdu špatným příkladem své 4 leté dcerce-která to po mě opakuje i když jí říkám,že bude mít škaredé prstíky jako máma. Můj táta si také kouše nehty-je možné,že je to i v mém případě obkoukaný zlozvyk? Chci s tím opravdu přestat !!! Děkuji za odpověd‘. S pozdravem Lucie

Dobrý den,

řekl bych, že není dost dobře možné zjistit, zda je u Vás okusování nehtů obkoukaným zlozvykem. Každopádně bych tuto možnost nevylučoval a uměl bych si představit, že i Vaše dcera od Vás může tento zlozvyk obkoukat. Zvlášť děti mladšího věku mají větší tendenci napodobovat to, co vidí u ostatních.

Mám za to, že hypnóza by Vám mohla být při zbavování se kousání nehtů nápomocná. Hypnóza obecně bývá poměrně účinná při odstraňování potíží, které dotyčný nemá tak úplně pod svou volní kontrolou a dějí se mu jakoby sami od sebe. Na druhou stranu asi není možné s jistotou říci, jak u Vás hypnóza zafunguje. Její fungování a výsledný efekt často závisí na vztahu terapeuta a klienta.

Přejeme Vám, ať se Vaše obtíže brzy zlepší

Tým poradny

Píšem v mene svojej priateľky (33 rokov). Problém, ktorý ju trápi či lepšie povedané psychicky týra a deštruuje a v konečnom dôsledku má negatívny vplyv na náš vzťah je jej vzťah s matkou a mladším bratom. Jej mladší brat (28 r.) má už dlhodobo duševnú poruchu: obsedantno- kompulzívnu poruchu a žije s matkou, ktorá sa o neho stará. Podľa priateľky však jej brat matku len využíva, pretože je úplne pasívny (väčšinu času trávi vo svojej izbe, nedbá ani o osobnu hygienu, nesnaží sa nájsť si aspoň brigádu a nikdy v živote žiadnu nemal, začal a neskončil 3 stredné školy napriek inteligencii) jednoducho sa vôbec nepokúša bojovať zo svojou chorobou, pretože mu zrejme vyhovuje žiť na matkine náklady. Matka ho neustále ochraňuje a je citlivá na akúkoľvek ostrejšiu kritiku na jeho adresu. Moja priateľka už kvôli tomu nemôže chodiť domov k mame, pretože tá si nepraje, aby niečo vyčítala svojmu bratovi. Brat na sestrine výčitky reaguje dosť agresívne, ale matka ho napriek tomu neustále obraňuje a priateľke povedala už pred rokmi nech domov radšej nechodí. Priateľka sa teda stretáva už niekoľko rokov so svojou matkou mimo tohto bytu, kde býva jej brat. Priateľka svojho brata priam nenávidí, hovorí, že to nie je jej brat. Matkino správanie (zákaz kritizovať svojho brata) ju bolí a uráža, pretože to cíti ako niečo veľmi ponižujúce (že ju neberie o nič vážnejšie ako jeho, hoci by na to mala mať nárok) a obmedzujúce (nemožnosť slobodne povedať bratovi svoj názor bráni ďalšiemu prirodzenému vývoju vzťahu medzi nimi). Chcela by tiež so svojou matkou tráviť viac času, ale tá väčšinu času trávi s jej mladším bratom, problém sú hlavne sviatky. Priateľka to všetko cíti ako veľkú nespravodlivosť, pretože ona narozdiel od svojho brata niečo v živote dokázala (má dve vysoké školy), napriek tomu jej matka viac pozornosti venuje jej bratovi, ktorý len využíva (podľa slov priateľky) svoju diagnózu, aby mal pohodlný život u matky. Matka to vysvetľuje tak, že on nie je samostatný (predovšetkým materiálne) a potrebuje ju viac. Priateľka to celé vníma tak, že ona vlastne nemá domov ani rodinu a že je matkou odstrkovaná a zanedbávaná. Máva časté výkyvy nálad, hnevu a zúfalstva. Východisko videla v snahe dokázať rodine svoje schopnosti a zarobiť si sama na vlastné bývanie (zatiaľčo brat zrejme dostane vlastný byt, ona možnosť finančného príspevku na bývanie z hrdosti odmieta), ale časom si uvedomila, že to vyrieši len materiálne otázky a nie chýbajce medziľudské zázemie. Priateľka chce riešiť len vzťah s matkou, kde otvorenie tejto témy vždy vedie k hádkam. Pomáhať bratovi nemá záujem, ani v minulosti spolu nemali bližší vzťah. Matka by stála o to, aby jej deti spolu komunikovali, ale predstavuje si, že dcéra sa bude správať podľa jej scenára, čo ona odmieta s tým, že je dospelá a má iný názor. Priateľka uvažuje, že preruší kvoli tomu vzťah s matkou, aj keď si inak rozumejú, ale nevie sa preniesť cez to, že ju podľa jej slov hádže do jedného vreca s jej neschopným bratom, ktorý sa na rozdiel od nej nikdy v živote o nič nesnažil. Stráca kvôli tomu aj motiváciu sama sa v živote o niečo snažiť a bojovať so svojou vlastnou psychickou nevyrovnanosťou, lebo jej snaha byť silná jej v konečnom dôsledku žiadnu výhodu neprináša. Vedeli by ste nám niečo poradiť?

Dobrý den,

popisujete poměrně komplikovaný vztah Vaší přítelkyně s její matkou a bratrem. Z Vašeho dotazu vnímám, že chcete přítelkyni pomoct, což je pro mě pochopitelné a chtěl bych Vás v této snaze podpořit.

Z hlediska psychologického poradenství je pro mě poměrně obtížné Vám poradit, protože popisujete problém Vaší přítelkyně a tak z Vašeho dotazu neznám přímo její stanovisko. Její příběh znám pouze zprostředkovaně a taky nevím, zda o nějaké rady vůbec stojí.

Je pro mě otázkou, jak se k celé věci stavíte Vy sám a jakou roli v celém příběhu hrajete. Komunikujete normálně s matkou Vaší přítelkyně a jejím bratrem. Myslíte, že byste s nimi mohl promluvit o tom, jak Vás a Váš vztah s přítelkyní celá situace ovlivňuje. Říkám si také, zda byste chtěl být jistým prostředníkem v řešení vztahových témat rodiny Vaší přítelkyně.

Pokud by se Vaše přítelkyně rozhodla vyhledat odbornou psychologickou pomoc, myslím, že by jí mohla usnadnit hledání řešení. Myslím, že by mohlo být prospěšné, kdybyste na sezení s přítelkyní zašel společně s ní. Umím si představit, že by mohlo být smysluplné, pokud byste měli zájem, aby proběhlo společné sezení Vás všech i s matkou Vaší přítelkyně a synem. Přece jen je tématem snaha o nastavení optimálního fungování vztahu Vás všech. Je samozřejmě možné, že na společném sezení dojdete k tomu, že kontakt Vaší přítelkyně s její matkou a bratrem v současné době není pro nikoho prospěšný. Pak by mohlo být pro Vaši přítelkyni smysluplné, pokud uzná za vhodné, pracovat na tom, jak se se vzniklou situací vyrovnat. Připomínám, že neznám stanovisko Vaší přítelkyně a vlastně nevím, zda by vůbec chtěla do terapie jít, což poněkud snižuje relevantnost celé odpovědi.

 

Přejeme Vám, ať se Vám s přítelkyní daří

Tým poradny

Dobrý den, přítel se se mnou rozchází skoro po 9 letech.Jiná v tom není.On tomu říká pauza. Říká, že v tuto chvíli ke mě nic necítí, a aby poznal, jestli mu budu chybět, tak chce abych se odstěhovala. Já se bojím, že když odejdu, tak on je natolik hrdý, že i kdyby se chtěl vrátit, tak se nevrátí. Já jsem zoufalá a nejsem schopna se odstěhovat. Vím, že dělám hrozné věci, ponižuju se, dělám scény a tímto si ho ještě více odrazuju, ale už nevím co dělat, jak se chovat.Děkuji za radu

Dobrý den,

rozumím tomu, že prožíváte těžké období a chtěl bych Vás podpořit, abyste se svým trápením nezůstávala sama. Máte nějaké přátele nebo známé, se kterými byste si o všem mohla promluvit?

Přemýšlím o nejistotě, jakou asi zažíváte. Říkám si, že by pro Vás mohlo být prospěšné vytvořit si hranice a zamyslet se nad tím, co si necháte líbit. Říkám si, zda opravdu musíte přistupovat na přítelovu „zkoušku“. Píšete, že dělání scén a sebeponižování nepomáhá. Napadla Vás například myšlenka, oznámit příteli, že pokud se od něho odstěhujete, jedná se o definitivní rozchod. Myslíte, že by to něco měnilo? Možná, že Váš přítel nemusí být jediný, kdo bude rozhodovat o trvání vašeho vztahu.

Myslím, že by Vám mohla být prospěšná psychologická pomoc. Terapeut by Vám mohl být jednak podporou v tomto těžkém období a zároveň byste se společně mohli zamyslet nad tím, jak se vzniklou situací vyrovnat a jak se zařídit dál.

Přejeme Vám hodně sil

Tým poradny

Dobrý den, prosím Vás o radu, když zhodnotím náš vztah, tak musím opravdu potvrdit,že tvrzení,že se svatbou po tolika letech nic nemění, že jde jen o frázi. Sice nevím jestli je to opravdu tím papírem, ale u nás se tedy poslední rok změnil snad ve všem a vůbec pro nás neplatí v dobrém i zlém. Když je něco špatně umíme se jen pohádat,ale nic neřešit. Co se nám v lednu narodila dcera a měla jsem dost komplikovaný porod s hodně komplikacemi a vůbec mi trvalo se dát nějak dohromady CELKEM dlouho, tak manžel byl první dny více matka než otec i přes to, že byl sám nemocný v horečkách, tak aspoň si vyzkoušel, že mateřská dovolená nemá s dovolenou nic společného opravdu mi pomohl a příjemně překvapil,ale mě to asi psychicky poznamenalo,že jsem nebyla schopna se postarat po porodu ani o druhé dítě. Od začátku našeho vztahu jsou problémem peníze. Teď v posledních letech co jsme se odstěhovali z Prahy, tak jsme se přece spolu rozhodli, že budeme mít hypotéku a dům na bydlení, že uděláme rekonstrukci, že budeme mít dvě děti atd. Ale jakmile je nějaký problém,že nevyjdou peníze na platby hned od manžela slyším jak to vše dělá jen kvůli mně, takže z toho usuzuji, že z toho není moc nadšený. Že řeším jen peníze a jde mi jen o ně! Já přece vidím, že se dře a snaží se sehnat peníze, kde se dá a že je jich pořád na doraz a že je z toho na nervy, to já ale taky, když vidím každý měsíc,jak nemáme na poplatky a přemýšlím, kde ušetřit,hlavně aby měli vše děti. Sama si na sebe nic nekupuji a radši všechny peníze dávám do dětí a dělám si radost, tím že když zbydou peníze koupím něco dětem. A manžel se pořád rozčiluje, že je ztrhaný a že ho ani za to nepochválím, nechápu proč proboha! Děti jsme chtěli oba a on musí prostě živit,když mě nechce pouštět na brigády on mě přece taky nechválí, že sedím doma s dětmi a vychovávám je. Jsem pernamentně ve stresu kvůli financím, teď poslední měsíce i ze staršího syna pořád se nějak nemohl srovnat se sestrou,takže dělal naschvály a hrozně zlobil, v noci nespím zase kvůli dceři, prostě mám pocit, že na děti jen řvu a že to vůbec nezvládám! Manžel chce jen chválit nebo asi jen odpočívat, protože kdykoliv přijde z práce a má být chvíli s dětmi po nějakém čase mi to vyčte, že mu strkám hned děti jak přijde z práce o víkendu když ho zase prosím aby udělal něco na baráku, protože mu přece nebudu říkat v týdnu po práci,když vím že je utahaný, tak buď práci oddaluje nebo ji udělá,ale pak mi to vyčte, že ho záměrně unavuji. Nejvíc ho nechápu,když z něho vypadne, že práci doma udělal proto, že čekal nějakou odměnu samozřejmě v podobě sexu! Práci kolem domu a dětí snad musí dělat automaticky nebo ne? A odměny tohoto charakteru mi přijdou vhodné u bezdětných náctiletých. Zvlášť u nás toto téma nebylo nikdy valné. Manžel by mohl pořád já skoro vůbec, ale vždy jsem to jak se říká nějak překousla kvůli manželovi,vím jak to chlapi mají. ale teď po porodu malé se u mě ta nechuť ještě zvětšila, po porodu jsem měla zdravotní problémy, doktor mi naordinoval zdrženlivost což bylo pro manžela jak atomová bomba samozřejmě ne proto,že mi dr. Našel zdravotní problém ale proto,že jsme prostě nemohli. A já prostě na nějaké choutky nemám vůbec pomyšlení, nevyspalá, nonstop lítání mezi dětmi a domácností,tak jsem prostě ráda, když už v 9 konečně děti spí a já můžu jít též a opravdu, když vstávám nejméně 2krát k dceři se mi nechce vstávat ještě jednou k manželovi, jak on by si přál. Zvlášť když já asi neumím být ta matka co je jen doma s dětmi a je šťastná, já bych šla alespoň na nějakou brigádu, teď jsem se aspoň přihlásila k dálkovému studiu. Svoje děti zbožňuju a nikdy bych je nedala,ale nedokážu sedět tolik let doma a počítat plíny,zoubky a sledovat jen jejich pokroky a nemít žádné koníčky a přátelé natož mít čas s manželem jen sami pro sebe, ale proto snad nejsem špatná matka ??! Prostě v posledním roce si myslím,že ani jeden z nás nejsme s naším vztahem spokojeni a hlavně si neumíme pomoct, vyslechnout se, normálně si promluvit ať začne kdokoliv o čemkoliv hned jsme podráždění a je z toho jen hádka a nervy. Chápu, že toho je na manžela moc,ale na mě taky, nikdo mě přece nenaučil dopředu jaké to je být máma pro dvě děti. Neumíme se v ničem s manželem shodnout. Tak proto jsem se obrátila na Vás. Děkuji mnohokrát snad jsem ten náš ROK popsala srozumitelně.

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete o Vašem vztahu s manželem a o tom, jak si v řadě oblastí nerozumíte. Chápu, že pro Vás může být péče o dítě vyčerpávající a spolu s novými tématy, které se ve Vašem vztahu objevily, toho na Vás patrně nebude málo. Uvažuju o Vašem zklamání, že partnerský vztah s dítětem asi není takový, jaký jste si původně představovala. Mám radost, že i přes těžkosti, které prožíváte, neupadáte do beznaděje a snažíte se věci řešit a situaci nějak změnit.

Přemýšlím nad tím, jestli jste si s manželem o tématech, která Vás trápí, zkoušela promluvit. Možná byste to mohla zkusit jinak než v minulosti. Například na jiném místě, než se obvykle bavíte v předem stanovený čas. Myslím, že pak by i výsledek rozhoru o tom, jak to spolu chcete mít dál, mohl přinést nějaké nové možnosti.

Říkám si, že pokud byste měli oba s manželem zájem na Vašem vztahu pracovat, můžete navštívit manželskou poradnu, kde byste se mohli zamyslet nad tím, kam chcete směřovat a co pro to můžete udělat.

Nemyslím, si, že byste měla být špatná matka proto, že chcete mít také své koníčky a společný čas s manželem. Myslím, že byste neudělala chybu, kdybyste se rozhodla kvůli vymezení o svých potřebách navštívit terapeuta sama. Společně byste mohli hledat cestu k tomu, abyste byla spokojenější.

Přejeme Vám, ať se Vám daří

Tým poradny

Dobrý den, rád bych se zeptal na jednu věc. Nejsem zrovna moc komunimativní, spíše ignoruju své okolí a přátele si vybírám obzvlášť s rozvahou spíše si udržuju přátele z dětství. Když jsem někde venku, tak se cítím divně, jako by mě všichni odsuzovali. Pořád nad tím přemýšlím ať jsem kde jsem. Dalo by se říct až fóbie z lidí. Nepřijde mi to úplně normální a nevím co s tím dělat. Nejlépe se cítím doma nebo se sluchátkama na uších venku. Často jsem přemýšlel o sebevraždě, ale nejvíce by to ublížilo rodičům tak si na to netroufám. Absolutně nic můj život nenaplňuje nic mě nebaví a svůj čas, jinak to říct nejde, zabíjím u počítače. Ani mě to na počítači nebaví, ale cítím že tam mi plyne čas rychleji.Přemýšlel jsem také o psychologovi, ale neumím si představit, že bych přišel za rodičema a řekl jim, že chodím k psychologovi, tak jsem se rozhodl k této metodě. Oni si myslí, že jsem v pořádku a mají mě rádi, ale není to ono. Máma je v jednom kuse v práci a táta když zrovna není v práci tak je v hospodě. Cítím se tak absolutně přehlíženej. Žiju na vlastní pěst. Na druhou stranu nekouřím, neberu drogy a piju alkohol nejraději sám jenom tak se cítím normálně. Zkrátka můj život postrádá smysl a já se snažím jen přežívat do své smrti. Pak se tedy ptám jaký to má smysl?? Nevím co dál dělat, já už takhle nemůžu dál. Děkuji a každé rady si vážím. S pozdravem Marcel

Dobrý den,

píšete o své malé komunikativnosti, ztrátě smyslu a dřívějších myšlenkách na sebevraždu. Popisujete situaci doma a cítíte se přehlížený. Jsem rád, že přesto, co prožíváte, neupadáte do beznaděje a snažíte se svou situaci změnit.

Přemýšlím, co by do Vašeho života mohlo přinést více radosti. Napadá mě otázka, zda jsou ve Vašem životě chvíle, kdy se cítíte nebo jste se cítil lépe. Můžete se zkusit zamyslet, co jste při nich dělal jinak. Možná, že takto by se Vám mohlo podařit najít cestu ke zlepšení stávajícího stavu. Hledání životního smyslu je určitým procesem a dost možná se Vám ho nepodaří nalézt ze dne na den. Zároveň si myslím, že vhodnou cestou k jeho hledání je rozhovor s někým dalším. Chtěl bych Vás proto podpořit, abyste si svá trápení nenechával sám pro sebe. Můžete si o nich zkusit promluvit s Vašimi rodiči. Třeba si ani neuvědomují, jak se cítíte přehlížen. Stejně tak by Vám mohl pomoci rozhovor na témata, o kterých píšete, s Vašimi přáteli.

Internetová poradna nemůže nahradit osobní návštěvu psychologa. Může přijít pouze s jednorázovými doporučeními, které dotyčnému nemusí sednout, protože se při nich vychází z omezeného množství údajů. Psychoterapie není tolik o samotných radách, ale spíše jde o určité provázení na cestě. Váš nápad navštívit psychologa se mi zdá vhodný. Chápu, že pro Vás může jít o poměrně zásadní a možná těžko představitelný krok. Říkám si, že kdybyste rodičům vysvětlil důvody, proč psychologa chcete navštívit, mohli by Vás v tom třeba sami podpořit.

Přejeme Vám hodně sil.

Tým poradny

Dobrý den, mám radiofobii. Mám kamaráda, který sbírá starožitné kapesní hodinky. Dříve se do hodinek dávala radioaktivní barva (aby svítili ručičky a ciferník). Prý se mu jedn rozbili a já se bojím že se je snažil se otevřít a tak radioaktivní barva mohla uniknout… Jeli jsme autem kolem jeho popelnice a měli při tom otevřené okénko. Bojím se že třeba do té popelnic ehodily ty hodinky nebo součástky a na nich se uchytila ta radioaktivní barva. Ted to mozna mame na aute a ja se potom dotkl kliky a dveri auta.

Dobrý den,

píšete o Vašem strachu z radioaktivity. Přemýšlím, jak obtěžující a stresující pro Vás může být. Jsem rád, že hledáte cestu, jak se strachem bojovat.

Říkám si, jestli je něco, co Vám pomáhá čelit tomuto strachu? Jsou nějaké chvíle, kdy se tento strach neobjevuje nebo se jeho intenzita snižuje? Možná, že právě zde by mohl být klíč k tomu, naučit se s tímto strachem pracovat.

Myslím, že byste neměl zůstávat se svým strachem sám. Zkoušel jste se o něm poradit například s kamarády nebo s rodiči? Možná, že byste společně mohli zajít k odborníkovi a pokusit se přijít, jak tvůj strach dostat pod kontrolu.

Přejeme Vám, ať se Vaše obavy zmírní

Tým poradny

Dobrý den, vše začalo kolem 13 roku, každý večer když sem šla spát sem dostávala pravidelně zachvaty při kterých jsem nemohla dýchat i když jsem věděla že je to jen v mé hlavě a to mě taky po chvíli uklidnilo a mohla jsem zase v klidu usnout. Po čase to přestalo ale tak v mých 19 letech jsem začala mít zase jiné pocity jako třeba strach který přišel z ničeho nic i když sem ho neměla proč mít , bušilo mi srdce a motala se mi hlava, začínala jsem být tichá (dříve společenská ) a přestávala vyhledávat větší kolektiv, nic už mě nebavi, nemam žádné zájmy, nemám na nic naladu a už se ani neumím od srdce zasmat. Mam skvělou mámu, kamarádku i milujícího přítele a přesto už nemám do života chuť. Může to být neléčenou počáteční depresí? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

píšete o záchvatech, které Vás trápily v minulosti a pozdějších pocitech strachu a bušení srdce, ztrátu zájmu o kolektiv až po pokleslou náladu. Říkám si, že pro Vás asi bude těžké a dost možná matoucí zažívat tyto pocity i přes to, že objektivně kolem sebe máte přátele a lidí, kteří Vás mají rádi. Jsem rád, že neupadáte do beznaděje, hledáte východisko a jestli tomu dobře rozumím, chtěla byste zjistit, co se s Vámi děje.

Váš popis počátečních projevů jako jsou bušení srdce a pocity strachu by mohl ukazovat na projevy úzkosti, které obvykle nemají jasný předmět. Někdy může být úzkost spojená s depresivními projevy. To však nutně nemusí znamenat, že se jedná o depresi jako takovou. Z Vašeho popisu si netroufám hádat přesnou diagnózu a neřekl bych, že je její přesné stanovení až tak podstatné. Mám za to, že přínosnější by pro Vás mohlo být naučit se s Vašimi pocity či náladou nějak pracovat a najít zase chuť do života.

Myslím, že neuděláte chybu, když se rozhodnete vyhledat pomoc psychoterapeuta, který může pracovat buď na pojišťovnu, nebo za přímou platbu. Mohl by Vám být oporou při opětovném nacházení chuti do života.

Přejeme Vám více radosti

Tým poradny

Dobrý den.Jsem v rozvodovem rizeni.máme střidavou peči o deti. Jsem ve stavu vyhořeni. Vše jsem podřidil rodině. Ta teď neni.Ex nemužu dostat z hlavi ani srdce. Nevim kudy se teď ubirat.Prace mě nebaví nenaplnuje. Vim že bych měl něco zmenit ale nevim co ajak. Potreboval bych nějak nakopnout. Děkuji

Dobrý den,

snažím se vcítit do Vašich pocitů. Když se je zprostředkovaně snažím pojmenovat, napadají mě slova jako zmar, ztráta smyslu či bezradnost. Jestli tomu, co píšete, dobře rozumím, přijde mi, že byste se rád pohnul z místa a něco změnil. Aktuálně ale pravděpodobně nevíte, jakým směrem se vydat, možná postrádáte konkrétní cíl. Pozitivně vnímám právě to, že svou pozornost směřujete na změnu a budoucnost, protože mám za to, že zde by se mohlo nacházet to, co hledáte.

Říkám si, že by Vám mohl pomoci situaci ujasnit pohled někoho druhého, kdo v ní není tolik zainteresován. Další pohled, by Vám mohl přinést možnosti, které nyní nevidíte. Může se jednat například o kamaráda či kolegu. Prospěšná by také mohla být návštěva odborníka – psychoterapeuta. Mohl by Vám být oporou v tomto období. S jeho pomocí byste se mohl snáze vyrovnat se vzniklou situací, zamyslet se nad možnou změnou a nad tím, kam by Vás změna mohla zavést. Otevírá se nová kapitola ve Vašem životě a nyní se nad tím, co chcete, můžete zamyslet.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří najít žádoucí směr

Tým poradny

Dobrý den, mám takový problém. Je mi 23 a přes internet (na jedné seznamce) jsem se seznámila s jedním chlapcem. Bavili jsme se v pohodě, „vztah“ se pomalu začal rozvíjet. Zatím jsme se neviděli, ale on mě pozval, že bychom se sešli. Já jsem tak trochu zavtipkovala a on to asi pochopil tak, že o něj nemám zájem. Tak to ale není. Nepohádali jsme se. Tak jsem ten samý den večer mu to chtěla vysvětlit, jenže on už na seznamce nebyl. „profil je smazaný, uživatel neexistuje“. Toto jsem se dočetla. Ten profil měl asi už 6 měsíců, psali jsme si asi tak 3 měsíce. Najednou ho smazal a já nevím, jak ho kontaktovat, protože se mi nepředstavil celým jménem. Jenže já jsem tenkrát hledala a hledala a zjistila jsem, jak se jmenuje. Vím jeho celé jméno, tel. číslo, facebook atd. Jenže jak ho mám kontaktovat, když ho „neznám“. on si prostě myslí, že nevím jak se jmenuje příjmením. Já toho člověka nechci ztratit, po dlouhé době jsem našla někoho, kdo mi rozumí a psychicky mi i pomohl. Nyní jsem na tom psychicky špatně, protože nevím, co dělat. Prosím o radu. Opravdu je to člověk, kvůli kterému se teď moc trápím a nevím, jak to udělat, abych se mu mohla ozvat. Jak bych mu pak vysvětlila, jak jsem zjistila, jak se jmenuje? Měla bych mu říct, že jsem jak pominutá hledala na internetu několik dní, než jsem ho našla? Co když mě opravdu už nechce vidět? Nevím jak dlouho čekat a na co vůbec čekat. Dělala jsem poslední rok vejšky a měla jsem stres. (to zná asi každý) On mi hrozně pomohl, podržel, podpořil. Nechtěla jsem mu ublížit, jestli si to moje vtipkování špatně vyložil. Díky za odpověď, Lucka.

Dobrý den,

píšete o Vašem seznámení s chlapcem přes internet a o okolnostech skončení Vaší komunikace. Je pro mě pochopitelné, že váháte, zda a případně jak ho kontaktovat. Možná Vás trápí výčitky. Jestli tomu dobře rozumím, ráda byste věc urovnala či uvedla na pravou míru, měla ve věci jasno a udělala si představu, na čem jste.

Nepřísluší mi dělat rozhodnutí za Vás. Možná by Vám ho ale mohlo usnadnit zvážení možných alternativ. Můžete se zkusit zeptat sama sebe, co můžete v jednotlivých případech získat nebo ztratit.  Je samozřejmě možné, že pokud byste se chlapci nyní ozvala, chtěl by po Vás vysvětlení, odkud znáte jeho identitu, což pro Vás podle toho, co píšete, patrně není snadné přiznat. Na druhou stranu, pokud ho kontaktujete, citlivě třeba by to nemusel být problém. Možná, že pravdivé přiznání způsobu získání kontaktu by nemuselo být automaticky nějak diskreditující.  Z určitého úhlu pohledu je pro mě pochopitelné a mohlo by například svědčit o Vaší touze zůstat s dotyčným v kontaktu. Jde ale spíše o mou fantazii a netroufám si hádat, jak zareaguje daný chlapec. Také ve Vás nechci vyvolat pocit, že byste se mu nutně měla přiznat.

Přejeme Vám, ať se Vám situaci podaří vyřešit podle Vašich představ

Tým Poradny

Dobry den mam velky problem se sebekritikou,ktera mi ted dokonce nici vztah.Zacalo to od mala vzdy mi bylo predhazovano ze jsem nejstarsi ze bych mela jit prikladem a dokonce i postava protoze sem nepatrila mezi ty hubene.Nikoho vsak nenapadlo ze to neni jidlem protoze ja toho moc nesnim ale ze uz tehdy se vyskytl problem ktery mi zmenil cely zivot.Nekdo nebudu rikat kdo me od 5 let ublizoval a ja to do svych 17 let nikomu nerekla az pak kamaradce.Nikdo z me rodiny o tom dodnes nevi.tehdy zacala ma sebekritika a dodnes si neverim a be vsem vidim svou chybu.V prvnim vztahu jsem si uzivala jen same ponizovani a biti.To trvalo 7 let.Ted mam ale pritele se ktereho moc miluji a s tim souvisi dalsi problem pred rokem ode me chtel odejit kvuli lidem co do nej huceli mi jsme to urovnali ale od te doby se bojim na cokoli zeptat aby nemyslel ze do nej ryju on pak prestane komunikovat a ja zase premyslim kde jsem co udelala spatne.A kdyz to chci probrat snim vzdy skoncime na tom samem bode ze se mnou nemluvi. Poradte prosim zda je mozne mi pomoci abych si furt neprisla tak zle dekuji

Dobrý den,

píšete o tom, jak Vám v minulosti někteří blízcí lidé ubližovali a jestli tomu dobře rozumím, v důsledku toho jste k sobě začala být silně kritická a máte potíže si věřit. V současnosti hledáte cestu jak komunikovat s přítelem a zároveň ve Vašem dotazu vnímám obavy z toho, že by Vás mohl opustit. Přemýšlím o tom, čím jste si v minulosti prošla, bezpochyby to pro Vás nebylo snadné. Zároveň ve Vašem dotazu vnímám, že chcete začít žít jinak a chtěl bych Vás v této změně podpořit.

Skutečnost, že na sebe nahlížíte kriticky a chybu máte tendenci vidět spíše na sobě, může být ubíjející. Na druhou stranu považuji za důležité, že tento způsob nahlížení na sebe dokážete zachytit. Tak je totiž možné s vžitými způsoby uvažování začít pracovat. Možná by Vám mohlo pomoci, rozporovat své sebekritické myšlenky v okamžiku kdy je zachytíte a zkusit se zeptat sama sebe, zda je chyba opravdu na Vaší straně a nejde jen o Váš navyklý způsob uvažování.

V nefungující partnerské komunikaci možná není třeba hledat viníka na jedné nebo druhé   straně, oba partneři za ni často bývají spoluzodpovědní. Možná by Vám komunikaci s partnerem o zásadních věcech mohl usnadnit prostředník psychoterapeut, ať už soukromě pracující nebo zaměstnaný v manželské a rodinné poradně. Mám také za to, že by návštěva odborníka mohla být prospěšná i pro Vás samotnou. Mohl by Vám být nápomocen při práci s Vaší sebekritikou a obviňováním a výčitkami, což by Vám zprostředkovaně mohlo pomoci i v komunikaci s partnerem.

Přejeme Vám, ať v životě naleznete spokojenost

Tým poradny

Soužití s bratrem přítelkyně v jednom domě

Dobrý den, chtěl bych vědět jestly jsem nervově labilní nebo jen přehráním. Koupili jsme si s přítelkyní dům a vzali jsme i jejího bratra . Je mu 30 ale chová se na deset neuklízí po sobě nepomáhá z práci jen chodí za svoji přítelkyni a když přijde tak jen kritizuje co není udělané a že jeho přítelkyně nemá pocit že přišla k němu domů ale k nám i přesto že majitel jsem tu já a jemu tu nepatří ani podlaha. Dnes se to ve mně naakumulovalo a jak sní odešel nakricel jsem na přítelkyní kvůli němu. Samozřejmě že jsem se omluvil a ona to pochopila ale hroutí e to na mně on se chová že je tady doma a my jsme ty co tady jenom prebyvame. Můj problém je že vztek dlouho v sobě akumuluju a pak bouchnu na někoho kdo si to nezaslouží. Máme se s přítelkyní brát za tři měsíce a já vidím  jak se nám vztah pro něj a jeho přítelkyni hroutí. Už nevím co dělat když se mu něco řekne tak odpoví já platim půl nájmu tak můžu dělat co chci. Mám pocit že to jednou od vzteku se mnou svihne. Prosím pořád tě mi jestly nemám brát léky na uklidnění nebo se objednat. Děkuji za odpověď.

 

Dobrý den,

píšete o soužití s Vaší přítelkyní a jejím bratrem pod jednou střechou. Dále popisujete, jak je pro Vás soužití s bratrem Vaší přítelkyně ubíjející, a vnímáte, že má negativní vliv na Váš vztah s přítelkyní. Říkám si, že se nacházíte ve složité situaci a v podstatě se nedivím, že Vás chování bratra přítelkyně tolik rozčiluje. Chtěl bych ocenit Vaší sebereflexi a schopnost poznat, že se ve Vás kumuluje vztek. I když se Vám zatím možná nedaří naložit s ním užitečným způsobem. Považuji to za důležitou součást prvního kroku.

Existuje řada způsobů, jak se naučit se svým vztekem lépe pracovat. Může jít například o relaxační nebo meditační techniky, které Vám mimo jiné mohou pomoci včas si všimnout kumulující se zlosti a zareagovat užitečným způsobem. Přemýšlím také, jestli jste si někdy zkusil s bratem Vaší přítelkyně a Vaší přítelkyní v klidu sednout, probrat a následně nastavit pravidla, podle kterých byste spolu mohli bydlet ve Vašem domě ke spokojenosti všech. Myslím, že pro Vaše budoucí soužití je důležité vyjasnit si jednotlivé pohledy. Je samozřejmě také možné, že nenaleznete v celé věci shodu, ale alespoň všichni budete mít jasno v tom, co od soužití očekáváte, a následně se podle toho budete moci lépe zařídit.

Prášky na uklidnění by Vám mohly dočasně posloužit, ale neřekl bych, že by řešily podstatu věci. Chtěl bych Vás podpořit ve Vašem nápadu navštívit odborníka. Mohli byste společně najít cestu jak pracovat s Vaším vztekem a hledat možná konstruktivní řešení. Přínosné pro upevnění Vašeho vztahu by mohlo být také společné sezení s Vaší přítelkyní.

 

Přejeme Vám hodně štěstí při řešením Vašich obtíží

Tým poradny

Rodiče mě berou jako nesvépravnou osobu

Dobrý den, prosím o radu: Mám velké problémy s rodiči, nepřijímají mě jak dospělou svéprávnou osobu, ačkoliv mám už sama dospělou dceru a 11 letého syna. Stále se snaží o všem rozhodovat, hlavně co se týče dětí. Mám nízké sebevědomí, nemám vybudovaný  žádný vztah k matce ani otci . Stále žiji v pochybnostech o sobě samé, že něco dělám špatné. V současné době se s rodiči po větší hádce asi 3 měsíce nestýkám. Nejsem s tím ale vnitřně vyrovnaná, stále mám výčitky svědomí, projevuje se to i v mém rodinném životě, s manželem, s dětmi. Zkoušela jsem i psychologa, bez úspěchu. Jak z toho ven? Děkuij a hezký večer.

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete o Vašich neshodách s rodiči, o tom, jak Vám vadí, že se za Vás snaží rozhodovat a o Vašem posledním konfliktu. Rozumím, že se nacházíte ve složité situaci, trápí Vás výčitky svědomí a zároveň nechcete, aby vše mělo negativní dopad na Vaši rodinu.

Přemýšlím, o tom, co je Vašim cílem. Chtěla byste se se svými rodiči usmířit nebo je například Vaší prioritou vyrovnat se se vzniklou situací a zbavit se pochybností o sobě? Věřím tomu, že postoj rodičů, kteří na Vás pohlíží, jako na nesvéprávnou Vám může ubírat na sebevědomí. Také mám za to, že určité odloučení od rodičů, které právě probíhá, Vám může dodat vědomí kompetence z toho, že jste schopná zcela samostatně fungovat. Napadá mě, že je toho na Vás samotnou možná hodně a říkám si, zda si máte o celé věci s kým promluvit nebo zda jste zkoušela hledat podporu u někoho blízkého, například u manžela nebo nějaké kamarádky.

Nemyslím si, že by vyhledání psychologa bylo chybným krokem. Někdy se úspěch nedostaví hned napoprvé a vyplatí vyzkoušet více odborníků, než najdete takového, kterým Vám bude lidsky sedět a se kterým, budete dosahovat pokroků. Pokud byste spolu s rodiči měli chuť pracovat na zlepšení Vašeho vztahu, mohlo by být přínosné navštívit odborníka společně. Mohl by Vám být určitým prostředníkem a v bezpečném prostředí terapeutického sezení byste si mohli některé věci snadněji vyjasnit.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo vše zvládnout

Tým poradny

Synovec se mnou nemluví

Jsem teta 43 letého synovce. Ten se před rokem rozvedl.Protože udržuji kontakt s jeho bývalou manželkou kvůli dětem, odmítá se mnou komunikovat a nebere mi telefony. Jak se zachovat?

Dobrý den,

rozumím tomu, že situace, ve které se nacházíte, je pro Vás komplikovaná. Chápu, že chcete být v kontaktu s bývalou manželkou svého synovce kvůli dětem. A jestli tomu dobře rozumím, zároveň byste byla ráda, abyste vycházela i se synovcem. Říkám si, jestli je něco, co Vám už někdy v komunikaci se synovcem zabralo? Třeba by se na to dala navázat. Například téma, na které jste se spolu bavili, nebo Váš přístup k němu, který v minulosti fungoval. Napadá mě, jestli si o celé věci máte s kým promluvit? Možná, že by Vám mohl pomoci nalézt řešení někdo z Vaší rodiny, kdo je do situace zasvěcen. Podobně by Vám mohl být podporou při ujasnění si priorit a vyrovnáním se se vzniklou situací i psycholog.

Přejeme Vám hodně zdaru

Tým poradny

S partnerem máme konflikty a hádáme se. Kdo z nás má pravdu?

Dobrý den, v poslední době, respektive od začátku vztahu /snažíme se spolu s partnerem být s přestávkami už 11 let, jemu je 39/ řešíme s partnerem konflikty hlavně kvuli tomu, že spolu neumíme komunikovat. To je asi na delší vysvětlení.  On odmítá pomoc hledat u partnerského terapeuta. Chci se zeptat na jednu konkrétní věc. Když se hádáme, partner se „sekne“ a odmítá komunikovat, čím víc mě ignoruje tím víc jdu do histerie, vzteku atd. Jeho argumnent často je netlač na mě a neomezuj mě tím, že o tom chceš mluvit. Protože mě omezuješ a ubližuješ mi……… Mě, ale také ubližuje když pak třeba den až dva nemluví, nikdy se k problému nevrátíme a nic se nezmění a za pár dní je stejný problém znovu.Tvrdím mu, že stejně jako jeho omezuje v jeho právech, že s ním já chci mluvit, mě omezuje v mých právech a stejně jako jemu i mě ubližuje, že semnou o tom nemluví.. prý se na to mám někoho zeptat, protože dle partnera, to že semnou nemluví v tu chvíli mě nijak neomezuje…. děkuji za odpověĎ.

Dobrý den,

píšete o potížích v komunikaci mezi partnerem a Vámi a souvisejících konfliktech. Je pro mě pochopitelné, že situaci chcete řešit a že ve Vás ignorace a ukončení komunikace ze strany partnera budí vztek.

Z pozice internetového poradce nejsem kompetentní ani schopný určit, kdo z Vás dvou má pravdu. Ve vztazích obecně navíc v této oblasti obvykle nic jako objektivní pravda neexistuje. Je zjevné, že z Vašeho subjektivního pohledu se v popsané situaci cítíte omezována, přičemž Váš partner věc hodnotí jinak. Praktickou otázkou by mohlo být, jak se spolu učit lépe komunikovat, či řešit konflikty. K úspěšnému vyřešení konfliktu někdy může pomoci nechat si od věci odstup a počkat až vyšumí emoce. Při hádce samotné se naopak uspokojivé řešení pro oba podaří najít jen zřídka. Někteří manželští poradci například doporučují domluvit si konkrétní dobu, ve kterém se partneři budou o konfliktním tématu bavit. Může také pomoci pobavit se o věci v jiném prostředí, než ve kterém k hádkám obvykle dochází.

Souhlasím s Vámi, že konflikty a potíže v partnerské komunikaci je možné řešit s partnerským terapeutem. Partneři se zde v „bezpečném prostředí“ mohou učit vzájemně efektivnější komunikaci. Řekl bych, že i přesto, že Váš partner nemá o terapii zájem, mohla by být prospěšná pro Vás samotnou. Mohla by Vám posloužit například ke zmapování Vašich potřeb a toho, co ve vztahu potřebujete. Také byste se zde mohla naučit konflikty lépe zvládat nebo jim přecházet.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří najít cestu ke spokojenosti

Tým poradny

Nevím si rady s dítětem mého přítele

Dobrý den … mam 3 děti, nejstarší půjde do školy, syn má 5 a chodíme k psycholožce měl diagnostikovaný atypický autismum, LMR, opožděný celjový vývoj a hodně opožděný vývoj řeči … za necelé 2 roky se značně zlepšil má jen diagnostikovanou vývojovou dysfázii … pak mám 4 letou dcerku ta je zdravučká :o) Našla jsem si přítele ten má syna s první přítelkyní a má ho v péči … klučina půjde do školy je strašně chytrý ale máme podezření na ADHD nevíme co s ním, můžeme mu x krát říct co se nedělá a proč se to nedělá a i před to že to ví tak to udělá je to u něj na denním pořádku, ve školce stížnosti že zlobí vymýšlí kraviny atd. Já jsem si řekla že když umí mé děti poslouchat on bude taky ale bohužel už jsem byla i na dn

Dobrý den,

píšete, že si nevíte rady se synem svého přítele. Z toho, jak popisujete Vaši situaci, mám pocit, že toho máte na starosti opravdu hodně, což může být někdy náročné.

Když přemýšlím nad chováním syna Vašeho přítele, říkám si, zda jste se zkusila zamyslet na důvody jeho zlobení. Některé děti mají problémy s chováním například, když v jejich okolí dojde k nějaké zásadní změně, která se jich dotýká, když na sebe chtějí upoutat pozornost, které se jim nedostává, nebo může jít třeba jen o dočasnou fázi ve vývoji dítěte. Ve Vašem dotazu se nezmiňujete, jak se k věci staví Váš přítel a jeho bývalá partnerka (matka dítěte). Myslím si, že pro příznivý vývoj dítěte je důležité, aby byli všichni dospělí, kteří jsou zapojeni do jeho výchovy v zásadních věcech za jedno.

Jako dobrý nápad se mi jeví možnost navštívit psychoterapeuta zaměřeného na práci s rodinami s dětmi. Další možností jsou zařízení typu SVP (Středisko výchovné péče), kde je možné konzultovat problémové chování dítěte s odborníky. Osobně bych se spíš než na stanovení diagnózy dítěte soustředil na práci s projevy jeho chování a také na fungování rodiny jako celku.

Držíme Vám palce.

Tým poradny

Tajné pití

Před 18lety mě zemřela tragicky dcera, od té doby tajně piju.

Dobrý den,

děkuji za Vaši důvěru. Přemýšlím, jak je pro Vás asi Vaše situace těžká a také o tom, jak bychom Vám mohli být prospěšní. Je pro mě otázkou, zda je pro Vás tajné pití něčím, s čím byste chtěla pracovat a zda Vás například obtěžuje v běžném fungování.

V případě, že byste si chtěla o Vaší situaci s někým promluvit osobně a podrobněji, můžete využít anonymní linky důvěry nebo služeb psychologů. Psycholog Vám může být podporou. Pokud byste měla zájem, mohli byste se společně zamyslet nad Vašimi možnostmi a začít některé věci měnit. Psychologové ve Vašem okolí jsou Vám jistě k dispozici, můžete si domluvit osobní schůzku.

Přejeme Vám hodně síly.

Tým poradny

Partner se mi nevěnuje, připadám si odstrčená

Nemám se  s kým poradit, proto se obracím na  vás,vážně nevím co si počít. Jsem s partnerem skoro rok, když se o mě ucházel, byl pozorný, hovorný, bila s ním sranda, po 2 měsících jsem se k němu na jeho prosbu přestěhovala, i když to nemám v povaze velice ho miluji pořád, jenže co s ním žiji jsem zjistila, že je sice na mě  hodný po finanční stránce se mám(e) celkem slušně. Jenže já opustila zaměstnání, kamarády a život, na který jsem bila zvyklá, jsem společenský člověk, můj přítel, co se týká společnosti se stýká s pár kamarády ,před kterýma  je výřečný ,humorný atd.. , kdežto doma mlčí ,na co se nezeptám neodpoví, příjde  my že kdybych  celý den nic neřekla  nevadí,nikam mě sám od  sebe  nevezme, prý  mě  má rád,ale  nedává to nijak najevo nikam spolu nechodíme když je  doma , sedí  u  pc hraje  hry a  je  tak spokojený, ale jakmile  k  nám  někdo příjde na návštěvu opět se promění v zábavného člověka a mluví mu to až kolikrát nechápu, mě to strašně ubíjí vysává  moji energii , že opravdu každý den pláču, já nevím co  sním o me se stará, mám  vše  co potřebuju, co mu řeknu udělá, s výjimkou sexu  on nemá potřebu stačí 1x týdně a ještě aby se neřeklo,připadám si že  mu asi stačí že  je  doma  vše v pořádku , a tak  je spokojený., můžu si chodit kam chci bez omezení , nemám  žádné zákazy  omezení nic, je to  motorkář na jeho akce jezdíme spolu,na mé si jezdím sama, což  mě trápí, a to  se chce ženit a mít  rodinu ,jenže já mám  pocit ,když je doma jako  když  jsem tu  sama, a  opravdu nevím co  dělat, je  na mě hodný ,před kamarády je úplně jiný  člověk, ale  jak  příjde domů, tak  jako když  vypne a je z něj  zase  ten tichý a nemluvný  člověk Moc  děkuji za  radu , já ho nikam nedostanu,  podle  něj je vše  v pořádku,  je  my  věrný ale takhle se nedá  žít.

Dobrý den,

píšete o vývoji Vašeho soužití s partnerem a o aktuálním dění ve vztahu. Jestli tomu dobře rozumím, tak Vám partner i přes materiální zajištění nevěnuje tolik pozornosti, kolik byste si představovala. Cítíte se osamělá, bez energie a je pro mě pochopitelné, že je to pro Vás ubíjející. Z Vašeho dotazu zároveň cítím velkou touhu po změně a mám za to, že by mohla přijít právě od Vás.

Napadá mě, zda si Váš partner uvědomuje nakolik závažná pro Vás celá situace je. Píšete, že má snahu Vám v řadě věcí vyjít vstříc. Přemýšlím, jestli jste si s ním zkusila sednout a probrat s ním, co byste ve Vašem vztahu chtěla a také to, co Vás trápí a co Vám ve vztahu chybí. Možná, že když si toho Váš parter bude plně vědom, jeho chování se může změnit. Také vnímám, že jste na své trápení sama, což souvisí i s Vaším přestěhováním. Připadá mi, že sama cítíte, že Vám chybí někdo, s kým byste mohla vše probrat. Pokud to kvůli vzdálenosti nemůže být nikdo z dřívějška, možná by stálo za to, začít si aktivně vyhledávat přátele v novém prostředí. Způsobů jak na to, bude patrně celá řada a věřím, že v tomto směru znáte Vaše možnosti lépe.

Nové možnosti by do Vašeho vztahu mohla přinést návštěva manželské poradny. Píšete, že partnera nikam nedostanete, ale smysluplné by mohlo být setkání s někým dalším i pro Vás samotnou. Říkám si totiž, že by pro Vás mohlo být přínosné setkání s odborníkem – psychoterapeutem, se kterým byste se na Vaší situaci mohli podívat detailněji, než to umožňuje internetová poradna. Terapeut by Vám mohl usnadnit zmapování Vašich potřeb, ale i možností a být Vám oporou při hledání řešení. Na závěr bych ještě rád podotknul, že ne s každým odborníkem si musíte lidsky sednout a proto má smysl hledat a najít si takového, se kterým Vám to bude fungovat.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří situaci změnit k Vaší spokojenosti.

Tým poradny

Jak zmírnit vedlejší účinky léků, které přítelkyně užívá – přibírání na váze a sex

Můj dotaz sice spadá čistě do oblasti psychiatrie, ale zkouším to, třeba máte zkušenosti i s farmakoterapií. Děkuji moc za reakci. Přítelkyně užívá léky Argofan, Buspiron a Kventiax. Má dva zásadní problémy s vedlejšími účinky. Přibírání na váze a sex. Ohledně přibírání zřejmě nemá problémy vše probírat se svou psychiatričkou. Nicméně i ohledně tohoto problému bych se chtěl zeptat jak nejlépe postupovat. Léky po kterých se nepřibírá jí doktorka nepředepíše, protože takové co by jí zároveň zabíraly nejsou. Já navrhuji jako řešení snížení příjmu kalorií, ale nevím jak přítelkyni přesvědčit. Nedokáže se dostatečně ovládnout a smířit se s celodenním hladem. Myslím si ale, že po několika měsících si člověk zvykne i na minimální příjem potravy. Situace by se měla řešit, protože přibrala z 50 na 80 kg během dvou let a jestli bude přibírat nadále, samozřejmě jí hrozí vážné zdravotní problémy. Po zelenině se jí prý dělá špatně a nechutná jí. Po zvýšené fyzické aktivitě jí bolí klouby. Ani dieta a krátkodobé cvičení (měsíc) nevedla ke snížení váhy. Nejí nijak neobvykle, sladkosti minimálně, potraviny s minimem tuku… Existuje něco co by bylo možné v této věci poradit? Další problém je sex. Od 18 let, kdy začala užívat léky, pro ní sex neznamená vůbec nic, jen otravnou nepříjemnost, kterou je třeba rychle odbýt a mít zase na čas klid. Trápí jí to, ale léky vysadit nemůže. Do 18 let neměla v tomto směru žádné problémy, spíš naopak. Dnes jí je 26 a už pomalu nevěříme, že by se tento problém mohl kdy vyřešit. Chtěl bych se tedy zeptat, jestli je třeba se s doživotní ztrátou zájmu o sex smířit, nebo je možné spolu s antidepresivy občas užívat i jiné přípravky, které by tyto problémy mohly mírnit.

Dobrý den,

píšete o medikaci, kterou užívá Vaše přítelkyně a o souvisejících vedlejších účincích v podobě přibírání na váze a ztráty zájmu o sex. Z Vašeho dotazu vnímám velký zájem o zdraví a spokojenost Vaší přítelkyně. Říkám si, že pro Vás dost možná nebude snadné se se vším, čím Vaše přítelkyně prochází, srovnat. Také přemýšlím, jaký dopad má vše co popisujete na Vás samotného.

Souhlasím s Vámi v tom, že v oblasti medikace Vám, respektive Vaší přítelkyni, dá kompetentnější radu její psychiatr, který ji navíc osobně zná. Vedlejšími účinky Vámi uvedené medikace skutečně může být přibírání na váze a pokles zájmu o sex. Nicméně mám za to, že Váš dotaz má širší souvislosti než pouze nastavení farmakoterapie. Vaše obavy o zdraví Vaší přítelkyně v souvislosti s nárůstem její váhy jsou pro mě pochopitelné a rozumím tomu, že nechcete nečině přihlížet. Napadá mě, jestli jste Vaše obavy se svou přítelkyní zkoušel probrat. Přemýšlím také o tom, zda Vaše přítelkyně vnímá přibírání na váze jako problém. Obvykle je obtížné přimět druhého k zásadnější změně životního stylu a bývá k ní potřebná silná osobní motivace dotyčného. Také mi v hlavě leží otázka, zda Vaše přítelkyně kromě návštěv psychiatričky chodí také do terapie. Sice neuvádíte, kvůli jakým obtížím Vaše přítelkyně začala užívat medikaci, ale pokládám za možné, že by se s nimi dalo terapeuticky pracovat.

Chápu, že oblast ztráty zájmu o sex, je pro Vás i Vaši přítelkyni tíživým tématem. Mám za to, že by mohly existovat i jiné cesty k řešení Vašich obtíží, než pouze používání přípravků, s čímž by Vám mohl opět poradit lékař. Oblast sexuality totiž často úzce souvisí s celým kontextem fungování vztahu. Nové možnosti nebo řešení byste mohli hledat společně s přítelkyní například na párové terapii. Vedlejší účinky, které popisujete, patrně přináší do Vašeho vztahu řadu změn a právě párová sezení by vám mohla pomoci se s nimi vyrovnat.

Témata, o kterých píšete, nemusí být snadná na zpracování a přemýšlím, jestli Vy sám víte, jak se s celou věcí vyrovnat. Uvažuji také o tom, jestli máte jasno v tom, jak se k přítelkyni stavět a jak se k ní v těchto oblastech chovat. Možná by Vám v tomto směru mohla pomoci návštěva psychologa, kde byste se společně mohli nad těmito tématy detailněji zamyslet a hledat optimální cestu.

Přejeme Vám hodně síly

Tým poradny

Změna nálady se změnou počasí

Když se mění počasí, tak se mi mění nálada – když je škaredě, tak jsem smutná, až depresivní, když je hezky, tak je mi dobře. Je to normální?

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Změny nálady, které pociťujete, mohou být jistě nepříjemné. Mohu Vás ujistit, že to, co prožíváte, není neobvyklé. Náš organismus jako celek přirozeně reaguje na vnější vlivy. Ukazuje se, že ženy obecně výrazněji reagují na meteorologické změny než muži. Takovouto reakcí může být například únava, nebo jako je tomu u Vás, změny nálady. Odborníci zjistili, že na vesnici je trojnásobně méně lidí citlivých na změny počasí než ve městě. Na vesnicích mají lidé lepší schopnost přizpůsobit se prostředí, než obyvatelé měst. Což je patrně důsledkem odlišného způsobu života a zdravějším prostředím na vesnici.

Pokud jsou pro Vás změny nálady v závislosti na počasí příliš obtěžující, je možné s nimi pracovat například terapeuticky, nebo prostřednictvím relaxačních či meditačních cvičení. Vhodné bývá také zařazení pohybu či úprava stravování.

Přejeme Vám slunečné dny

Tým poradny