Jak pomoct rodičům domluvit se tam, kde se nedomluví, aneb asistovaný kontakt.

Ne všechna partnerství a manželství končí happy endem a každý má možnost odejít z nefunkčního vztahu. Co když jsme ale nejen ex-partnery ale současně stále také rodiči? Vztah ukončit můžeme, rodičovství nikoliv. A pokud se jako rodiče, nedokážeme na věcem ohledně péče o děti domluvit, může, mimo jiné, nastoupit i asistovaný kontakt pod vedení vyškoleného odborníka. Co to tedy asistovaný kontakt vlastně je?

Asistovaný kontakt je služba, při které dochází k navázání, obnovení nebo udržení vztahů dítěte s rodičem, se kterým trvale nežije. Hlavním cílem asistovaného kontaktu by mělo být naučit rodiče společně mluvit a komunikovat tak, aby dítě strádalo co nejméně, v ideálním případě naopak prosperovalo.

Nejčastějším kontextem asistovaného kontaktu je tedy rozvod rodičů, styk dítěte umístěným v pěstounské péči, v dětském domově a dalších zařízeních ústavní výchovy s biologickým rodičem, kontext domácího násilí či syndromu zavrženého rodiče. Možnou variantou je také tzv. asistované předávání dětí, v rámci kterého odborník dohlíží na bezproblémové předávání dítěte druhému z rodičů. Asistovaný kontakt vždy vede vyškolený odborník, který dohlíží na dodržování pravidel, přičemž prioritním a nejdůležitějším aspektem je zájem a bezpečí dítěte, ale i pocit bezpečí všech zúčastněných.  

Asistovaný kontakt sice vychází ze zákonné úpravy styku rodiče s dítětem §887 – §891 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z čehož vyplývá následující (viz odrážky níže), v praxi má však obvykle podobu doporučení, jehož vymáhání mnohdy vázne.

  • Výkon práva rodičů udržovat osobní styk s dítětem nemohou rodiče svěřit jiné osobě.
  • Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud také může určit podmínky styku, zejména místo kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popř. nesmějí styku účastnit.
  • Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.
  • Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje.
  • Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.
  • Rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho potřeb (např. zdravotní stav dítěte, užívání léků dítěte).

Práce v těchto kontextech je náročná a na odborníka, který asistovaný kontakt vede, klade mnohdy velké nároky. Jak tedy asistovaný kontakt vystavět tak, aby byl opravdu bezpečný pro všechny zúčastněné, tedy i pro pracovníka? Jak nepříjemné situace, které při něm vznikají řešit? Jak s rodiči komunikovat a motivovat je ke spolupráci? Odpovědi na tyto i další otázky získáte v kurzu Základy vedení asistovaného kontaktu. Těšíme se na Vás!