Není krize jako krize. Čas od času si snad každý z nás řekne, že „má krizi“, nebo jste se možná setkali s označením jedné poměrně známé krize, a to „krize středního věku“. Jaký je psychologický a psychoterapeutický pohled na krize? Obecně označujeme krizi jako důsledek střetu s překážkou, kterou nejsme schopni vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuálně za pomoci nám blízkých lidí, zvládnout v přijatelném čase a navyklým způsobem. V psychologii rozlišujeme několik druhů krizí.

Tzv. tranzitorní krize, což jsou předvídatelné krize, tedy krize, které jsou očekávané a souvisí s vývojem jedince. Typickým příkladem těchto krizí je puberta, již zmíněná krize středního věku, klimakterium nebo tzv. krize třicátníků.

Jiným příkladem je oblast krizí situačních, akutních, nebo těch které vyplývají z náhlého, neočekávaného nadlimitního stresu. Tímto stresem mohou být typicky např. účast nebo přihlížení dopravní nehodě, přepadení, znásilnění, nevěra partnera, přírodní katastrofy aj.

Důležitým aspektem krize je, že je zcela subjektivní, tzn., že spouštěče krize, její projevy, důsledky, prožívání i řešení jsou naprosto individuální, promítá se do nich struktura osobnosti daného jedince, jeho zkušenosti i aktuální situace.

Jaký je základní doporučený postup při setkání se s krizovou situací a jak můžeme krizi zvládnout? Základem jsou tyto čtyři body.

1. Zklidnit sám sebe.
2. Rozhlédnout se.
3. Rozmyslet se.
4. A teprve až potom začít reagovat.

Krizové stavy mají obecně čtyři vývojové tendence, které se mohou kombinovat, prolínat, objevovat v různých fázích krize. Krize může:

1. odeznít.
2. chronifikovat se (tj. ustálit se na určité úrovni, nedochází k zlepšení ani k zhoršení)
3. vyvolat určitý psychický problém, poruchu nebo nemoc, kterou musí člověk překonávat (nejčastěji depresivní a úzkostné stavy)
4. vyvolat změnu v chování, prožívání a struktuře osobnosti jedince –  a to změnu, kterou je možné hodnotit jako růst.

Cílem krizové intervence ve všech jejích podobách je podpořit mechanismy vedoucí k zdárnému zvládnutí krize, vynoření nových kvalit a integraci krizové zkušenosti do osobnostní struktury. Jak se to ale konkrétně dělá? Jaké jsou možnosti pomoci v krizových situacích? Kam se můžete obrátit, nebo kam dotyčného odeslat a nasměrovat? Jak v situaci vhodně postupovat, reagovat, aby to bylo užitečné, a čemu se naopak musíme vyvarovat a čím můžeme dotyčnému uškodit? Odpovědi na tyto i další otázky na Vás čekají v kurzu Základy krizové intervence, pokročilejší nástroje potom také v kurzu Základy krizové intervence 2. Těšíme se na Vás!