Všechno souvisí se vším, vše je jedno – to platí i v lidském těle. Psychika, tělesná stránka člověka, emoce, smysly, vztahy, všechno funguje dohromady, neoddělitelně…. Stejně jako vývoj dítěte. Když budeme rozvíjet správně tělo, odrazí se to i v myšlení nebo pozornosti. Když budeme správně rozvíjet všechny smysly a ty budou spolu krásně spolupracovat, bude i tělo a mysl schopna naslouchat, a dokonce i poslouchat například paní učitelku ve škole. Zjednodušeně řečeno je tohle podstatou práce s inhibicí přetrvávajících primárních reflexů, tedy Neurovývojové stimulace, kterou nabízíme v CETERAS. Podrobnosti ZDE a také si můžete přečíst referenci maminky, jejíž syn Erik cvičí už několik měsíců.

K informaci o primárních reflexech a cvičení jsem se dozvěděla od kamarádky Aleny Skotákové. Vzhledem k tomu, že pracuji s dětmi v uměleckém školství a mám doma syna, který je od malička trošku jiný než ostatní děti, jsem se rozhodla zjistit o této metodě více a oslovila jsem Alenu Skotákovou, se kterou nás spojovalo kdysi společné dětství v Blansku. Můj syn je dysfatické dítě a od 3 let je v péči klinického logopeda. Přestože je to pro celou rodinu velmi náročné víme, že je důležité se mu věnovat a pomáhat mu a využívat každé příležitosti, která se nabízí. Po telefonu, ze kterého jsem byla nadšená, jsme si dohodly s Alenou na osobní kontaktu a vyšetřením mého syna. Musím říct, že jsem byla z prvotních informací a z přístupu a práce Aleny s mým synem velmi potěšená. Po vysvětlení a ukázkách cvičení jsem byla rozhodnutá, že tímto nemůžeme nic ztratit, ale hodně získat. Jsme na začátku cesty, ale už teď vidím, že Erik dělá pokroky. Každodenní cvičení není jednoduché, ale motivace Aleny nejenom vůči mému synovi, ale pozitivní přístup ke mně, jako matce, je naprosto úžasný. Cvičení je pro syna těžké a jindy ještě těžší, ale když máte Alenu, která Vás motivuje, povzbuzuje a věnuje spousty času nad rozborem videí, které každý týden zasíláme, není to tak náročné. Musím upřímně napsat, že pomáhá nejenom Eričkovi, ale i mě. Vidí věci, které já nevidím, uklidňuje, vysvětluje principy primárních reflexů a jejich dopadů. Po měsíci cvičení se Eriček položil na vodu, jako by to dělal každou hodinu v plavání. Nikdy se mu nepodařilo uklidnit tělo tak, aby v plavání jako ostatní děti ležel na vodě. Nešlo to ani s pomocí lektora plavání. Po zahájení cvičení na jednom plavání z ničeho nic sám bez pomoci lehl na vodu. Možná, že si někdo řekne, vždyť to nic není… pro nás je to ale obrovský krok vpřed ve zklidnění dětského neklidného tělíčka.