Co je úzkost?

Úzkost je přirozená emoční reakce charakterizovaná pocitem nervozity, obav, nebo strachu. Je to normální součást lidského zážitku, která se stává problémem, když je úzkost nadměrná nebo neúměrná situaci. V takovém případě může ovlivňovat naše každodenní fungování a vyžadovat odbornou pozornost.

Jak vzniká úzkost?

Vznik úzkosti může být ovlivněn kombinací genetických, environmentálních a psychologických faktorů. Mezi ně patří:

• stres a životní změny –  dlouhotrvající stres nebo významné životní změny, jako jsou rozvod nebo smrt blízkého, nebo dlouhodobě působící zátěž a tlak (ať jej na nás vytvářejí jiní a/nebo na sebe tlačíme sami),
• traumatické zážitky, 
• chemická nerovnováha v mozku.

Projevy úzkosti

Projevy úzkosti se mohou lišit od jedince k jedinci, ale obecně zahrnují:

• emoční symptomy: obavy, napětí, obtíže s koncentrací, pocit nadměrného strachu nebo paniky,
• fyzické symptomy: bušení srdce, pocení, třes, sucho v ústech, žaludeční nevolnost nebo zažívací potíže,
• chování: vyhýbání se situacím, které vyvolávají úzkost, nebo nadměrné kontrolování určitých aspektů života.

Jaký je rozdíl mezi úzkostí a strachem?

Přestože se úzkost a strach často objevují společně a mohou mít podobné symptomy, jsou to odlišné emocionální stavy s různými charakteristikami.

1. Strach:
   • specifický a okamžitý: strach je obvykle reakcí na bezprostřední, vnímanou hrozbu. Je to přirozený a adaptivní odpověď, která nás chrání před reálným nebezpečím;
   • externí zdroj: strach je často vyvolán konkrétním, identifikovatelným zdrojem nebezpečí, jako je například setkání se zvířetem nebo nebezpečná situace;
   • krátkodobý: jedná se o dočasnou reakci, která odezní, jakmile hrozba zmizí nebo je řešena.
2. Úzkost:
   • neurčitá a anticipační: úzkost je obecnější pocit napětí nebo obavy, který nemusí být spojen s konkrétní, okamžitou hrozbou. Často souvisí s obavami o budoucí události nebo s přemýšlením o nejasném výsledku;
   • interní zdroj: úzkost může vznikat z vnitřních myšlenek nebo představ, a nemusí mít vždy zřejmý vnější zdroj;
   • dlouhodobá: může být dlouhotrvající a přetrvávat i v situacích, kde není bezprostřední nebezpečí.

Úzkost u dětí a dospívajících

Úzkost u dětí a dospívajících se může projevovat odlišně než u dospělých. Děti mohou mít obtíže s vyjádřením svých pocitů a úzkost se může projevit jako změny v chování, jako jsou náhlé výbuchy vzteku, pláč, přílišná citlivost nebo přilnutí k rodičům. Dospívající mohou reagovat úzkostí na sociální tlaky, školní výkon nebo změny v osobních vztazích.

Možnosti léčby úzkosti

1. Psychoterapie
2. Relaxační techniky a mindfulness: techniky, jako je hluboké dýchání, meditace a jógové cvičení, mohou pomoci snížit fyzické a emoční projevy úzkosti.
3. Změny životního stylu: zdravá strava, pravidelný pohyb a dostatečný spánek a práce na změně toho, co úzkost v našem životě vyvolává.
4. Farmakoterapie: antidepresiva a anxiolytika. Psychofarmaka by měl vždy naordinovat odborný lékař (ideálně psychiatr) po jeho předchozím odborném posouzení vašeho stavu. Po poradě se školeným lékárníkem můžete využít i přírodní a volně dostupná léčiva a doplňky stravy. 

Rozlišení mezi úzkostí a strachem je důležité. Zatímco strach je přirozená reakce na reálnou hrozbu, úzkost může být komplexnější a méně specifická, často související s obavami z budoucnosti nebo neurčitými hrozbami. Práce s úzkostí vyžaduje individuální přístup, ale je možné se s ní naučit pracovat a zcela ji zvládnout zabavit se jejích nadměrných projevů. Mnohdy je klíčovým a velmi efektivním krokem obrátit se na odborníka.