Jak se vyznat v džungli poskytovatelů péče o duševní zdraví? Musí všichni psychoterapeuti splňovat stejné podmínky? Když někdo uvádí, že je „terapeut“, znamená to, že je psychoterapeut? Podle čeho si mám toho „svého“ psychoterapeuta správně vybrat? Pro každého může být při výběru důležité něco trochu jiného jiného, pokusíme se však níže shrnout nějaká základní kritéria výběru, která jsou podle nás, důležitá.

Nejasnost ve vymezení role psychoterapeuta – kdo jím je a kdo jím není, vyplývá z chybějící legislativy v této oblasti a je také do určité míry dána „boji“ mezi institucemi, které toto zastřešují. Pokud hledáte psychoterapeuta působícího mimo oblast zdravotnictví, mohou Vám být při výběru nápomocná tato měřítka:

Základní, přes která tzv. „nejede vlak“:

• Minimálně magisterské vzdělání v oboru psychologie, příp. jiného příbuzného oboru (medicína, sociální práce apod.). Nestačí bakalářský titul? Ne, opravdu nestačí. Když jdete k lékaři, také chcete, aby měl vystudovanou medicínu – studium medicíny trvá 6 let, magisterský program 5 let. To, že člověk toto kritérium splňuje, poznáte podle jeho titulu před jménem – Mgr., MUDr., nebo PhDr. Být absolventem „školy života“ či mít „vlastní zkušenost s psychickým onemocněním“ rozhodně není dostatečnou kvalifikací.
• Absolvovaný dlouhodobý (obvykle 5letý) výcvik v psychoterapii. V rámci tohoto výcviku, jehož rozsah se pohybuje obvykle mezi 700 – 1000 hodinami, se budoucí psychoterapeuti „učí svoje psychoterapeutické řemeslo“, tedy jak psychoterapii vést. Existují různé psychoterapeutické školy a přístupy, ve kterých se psychoterapeut může „vycvičit“. Toto studium je ukončeno obvykle obhajobou závěrečné práce, ve které uchazeč musí prokázat, že vést psychoterapii umí. To, že toto kritérium člověk splňuje se dozvíte z životopisu, příp. na stránkách dané psychoterapeutické školy, jejíž je daný psychoterapeut absolventem. Vzdělavatelé, kteří poskytují psychoterapeutické vzdělání podléhají akreditačním a schvalovacím procesům (více např. na czap.cz).

Doporučená další kritéria:

• Členství v nějaké odborné psychoterapeutické společnosti, která poskytování psychoterapie v ČR zastřešuje. Těchto společností působí v ČR několik, největší organizací, která sdružuje převážně psychoterapeuty v soukromých praxích je Česká asociace pro psychoterapii (ČAP). Co takové členství o psychoterapeutovi říká? Jednak to, že musel asociaci při svém vstupu do ní doložit požadované vzdělání a jednak také to, že se zavázal na sobě i po dokončení psychoterapeutického výcviku nadále pracovat. Členství se musí pravidelně obnovovat a pro jeho obnovení musí členové dokládat předepsané počty hodin vzdělávání a také supervizí. A říká v neposlední řadě také to, že se daný psychoterapeut zavázal naplňovat asociací dané etické a další kvalitu služby zajišťující požadavky. Na stránkách asociací najdete vždy seznam jejích členů, ve kterém si můžete členství daného psychoterapeuta ověřit.

Zcela individuální:

• Převažující psychoterapeutická škola psychoterapeuta – pokud se v této oblasti více vyznáte, můžete se zaměřit při hledání např. na psychoanalyticky orientovaného psychoterapeuta, systemicky orientovaného psychoterapeuta apod. Jednotlivé přístupy se od sebe liší v mnoha ohledech, např. mírou direktivity a dalšími užívanými metodami a postupy.
• Osobní charakteristiky psychoterapeuta, jakými může být věk, pohlaví, a také to, jak je Vám daný psychoterapeut sympatický či nikoliv, zda Vám sedne „lidsky“.

K čemu všemu tato kritéria slouží a nejsou přehnaná? Nejsou. Jejich cílem je zajišťovat kvalitu poskytovaných služeb a také hlavně bezpečí klientů. Většina z nás, když bychom museli na operaci, bude asi trvat na tom, že je má operovat lékař, vyškolený chirurg… V péči o duševní zdraví je to obdobné.

Hodně štěstí přeje CETERAS.cz!