Co je koučování

Koučování je kolaborativní proces, ve kterém kouč podporuje klienta v dosahování jeho osobních a profesionálních cílů. Využívá k tomu rozvoj sebepoznání, odhalování vlastního potenciálu a překonávání bariér. Tento proces se opírá o cílené otázky, aktivní naslouchání a zpětnou vazbu s cílem motivovat a podnítit klienta k akci a zlepšení výkonu v souladu s jeho hodnotami a ambicemi. Koučování je založeno na přesvědčení, že klient je expertem na svůj život a práci a má v sobě zdroje potřebné k dosažení svých cílů.

Teoretický rámec a východiska koučování

Koučování je založeno na přesvědčení, že jedinec má v sobě potřebné zdroje pro svůj osobní a profesionální rozvoj. Teoretický rámec koučování vychází z různých psychologických teorií, včetně humanistické psychologie, která zdůrazňuje osobní růst a seberealizaci. Dále pak kognitivně-behaviorálních teorií, které se zaměřují na změnu myšlenkových vzorců a chování a v neposlední řadě je jeho hlavním a důležitým zdrojem Solution Focused Approach (přístup a terapie zaměřená na řešení).

Základní principy koučování

1. Přístup orientovaný na klienta: koučování klade důraz na jedince a jeho potřeby, cíle a hodnoty. Kouč podporuje klienta v sebereflexi, identifikaci cílů a vymýšlení strategií, jak těchto cílů dosáhnout.
2. Rozvojově orientovaný dialog: komunikace mezi koučem a klientem je klíčová. Pomocí otázek, aktivního naslouchání a zpětné vazby pomáhá kouč klientovi objevovat nové perspektivy a řešení.
3. Zaměření na cíle: koučování je cílevědomý proces, který směřuje k dosažení konkrétních, měřitelných a realizovatelných cílů.
4. Zodpovědnost klienta: Klient je považován za zodpovědného za svůj vlastní rozvoj a za dosahování svých cílů. Kouč slouží jako podpora a facilitátor tohoto procesu.
   
   

Sir John Whitmore a model GROW

John Whitmore byl klíčovou postavou v oblasti koučování a jeho práce měla značný vliv na vývoj moderních koučovacích metod a přístupů. Jeho kniha „Coaching for Performance“ je považována za základní literaturu v oblasti koučování a je známá především díky propagaci modelu GROW. Whitmore zdůrazňoval, že koučování je proces, který pomáhá lidem maximalizovat svůj osobní a profesionální potenciál. Níže jsou uvedeny hlavní myšlenky a přínosy Johna Whitmorea v oblasti koučování.

Model GROW

Model GROW, který Whitmore popularizoval, je strukturovaný rámec používaný v koučovacím procesu. Tento model je akronymem čtyř kroků procesu:

1. Goal (Cíl): identifikace cílů, kterých chce klient dosáhnout.
2. Reality (Realita): zhodnocení současné situace a rozpoznání překážek nebo výzev.
3. Options (Možnosti): vyhledání alternativních cest, strategií nebo řešení pro dosažení cíle.
4. Will (Vůle): zavázání se k určitým krokům, rozhodnutí a formulace plánu akce.

Důraz na sebepoznání a seberealizaci

Whitmore vycházel z humanistické psychologie, zvláště z práce Carla Rogerse. Zdůrazňoval význam sebepoznání, seberealizace a vnitřní motivace. Podle Whitmorea je koučování procesem, který pomáhá jedincům lépe porozumět svým vnitřním hodnotám, přesvědčením a motivacím, což je klíčové pro dosažení osobního a profesionálního růstu.

Zodpovědnost a vlastnictví

Whitmore zdůrazňoval, že v koučovacím procesu musí klient převzít plnou zodpovědnost za své rozhodnutí a akce. Koučování má za cíl podpořit klienty v nalezení vlastních řešení problémů a cílů, což vede k většímu pocitu vlastnictví a zavázání k dosažení těchto cílů.

Kladný přístup k výkonu

Jedním z klíčových přínosů Whitmorea bylo zdůraznění kladného přístupu k výkonu. Věřil, že koučování by mělo být zaměřeno na zlepšení výkonu a dosažení excelence, nikoli na opravu slabostí. Tento přístup je založen na víře v potenciál každého jednotlivce dosáhnout výjimečných výsledků za předpokladu správné podpory a motivace.

Vliv na firemní kulturu

Whitmore také poukazoval na význam koučování ve firemní kultuře a jeho schopnost transformovat vztahy mezi lidmi v organizaci. Propagoval myšlenku, že koučování by mělo být integrální součástí organizačního vedení a managementu, což vede k otevřenější komunikaci, větší spolupráci a zvýšenému zavázání k organizaci.

John Whitmore tedy svou prací významně přispěl k rozvoji a pochopení koučování jako nástroje pro osobní a profesionální rozvoj. A to především propagací modelu GROW a zásadního důrazu na samostatné myšlení, sebereflektivní učení a odpovědnost jedince za vlastní rozvoj. Jeho práce posunula vedení lidí od tradičních direktivních metod k facilitačnímu přístupu, který je založen na podpoře a umožnění klientům odhalit a dosáhnout svého plného potenciálu. Whitmore tak otevřel dveře k novým možnostem v oblasti lidského výkonu, vedení a organizačního rozvoje, čímž neodmyslitelně ovlivnil praxi koučování a jeho vnímání ve veřejnosti i odborné komunitě.

Timothy Gallwey a Inner game

 Timothy Gallwey je další významnou postavou v oblasti koučování, jehož práce měla velký dopad na rozvoj moderních koučovacích metod. Gallwey je známý především svými knihami o „vnitřní hře“ (v originále Inner Game), kde se zaměřuje na psychologické aspekty sportovního výkonu (konkrétně v tenise). Jeho přístupy a principy však našly široké uplatnění i v oblastech mimo sport, včetně osobního rozvoje, vzdělávání a manažerského koučování. Zde jsou hlavní myšlenky a přínosy Timothyho Gallweyho pro koučování:

Principy „vnitřní hry“

V této knize Timothy Gallwey představuje svůj revoluční přístup k „vnitřní hře“ – myšlenku, že úspěch ve sportu a životě je ovlivněn hlavně interním mentálním stavem, než fyzickými schopnostmi. „Vnitřní hra“ se stala základem pro mnohé moderní koučovací techniky a je aplikována v širokém spektru oblastí od sportu po podnikání a osobní rozvoj.

Později Gallwey rozšířil svůj koncepty „vnitřní hry“ i na pracovní prostředí, ve kterém tento koncept nabízí strategie pro zvýšení soustředění, zlepšení učení, maximalizaci potěšení z práce a zvýšení mobility v kariéře. Gallwey ukazuje, jak mohou principy vnitřní hry pomoci jedincům a organizacím dosáhnout vyššího výkonu a spokojenosti.

• Části vědomí: Gallwey rozděluje lidskou mysl na dvě části, „Self 1“ a „Self 2“ (do češtiny překládáno obvykle jako „První Já“ a „Druhé Já“). „Self 1“ je kritické „já“, které hodnotí a kritizuje, zatímco „Self 2“ je intuitivní „já“, které se učí a výkon je pro něj přirozený. Gallwey tvrdí, že pro dosažení optimálního výkonu je třeba omezit vliv „Self 1“ a umožnit „Self 2“ pracovat s menším omezováním.
• Zaměření pozornosti: Klíčovým prvkem je naučit se, jak správně zaměřit pozornost. Gallwey ukazuje, že příliš mnoho vnějšího tlaku a kritiky může vést k tomu, že jedinec ztratí soustředění a výkon se sníží. Naopak, pozitivní zaměření a povzbuzení může podstatně zlepšit výkon.
• Učení se skrze zkušenost: Gallwey zdůrazňuje význam učení se skrze přímou zkušenost a praxi, namísto přílišného spoléhání na teorii a instrukce. Věří, že nejlepší učení nastává, když jednotlivec pracuje skrze vlastní výzvy a objevuje řešení pomocí vlastního vnímání a zkušeností.

Přínos pro koučování

• Zlepšení výkonu: Gallweyho práce poskytuje důležité nástroje pro zlepšení výkonu nejen ve sportu, ale i v osobním a profesionálním životě. Jeho přístupy umožňují jedincům překonávat mentální bariéry a využívat svůj plný potenciál.
• Aplikace v manažerském koučování: Principy „vnitřní hry“ byly aplikovány v manažerském a firemním koučování, kde pomáhají rozvíjet lepší sebeuvědomění, zlepšit komunikační dovednosti a podporovat efektivnější řízení a vedení lidí.
• Rozvoj osobního růstu: Gallweyho důraz na vnitřní motivaci a sebereflexi pomáhá jednotlivcům lépe porozumět svým vlastním potřebám a cílům, což je zásadní pro osobní rozvoj a dosahování dlouhodobých cílů.

Timothy Gallwey a jeho práce o „vnitřní hře“ tak mají významný dopad na to, jak chápeme proces učení a výkonu. Jeho přístupy jsou ceněné pro jejich schopnost pomáhat lidem odhalit a využít svůj vnitřní potenciál k dosažení cílů a zlepšení výkonu ve všech oblastech života.

Aplikační oblasti koučování

Koučování má široké spektrum aplikací včetně osobního rozvoje, kariérního růstu, zlepšování komunikačních dovedností, řízení stresu a dosahování pracovního a osobního balancu. Může být také užitečné pro zvýšení výkonnosti týmů a organizací.

Užitečnost koučování pro různé skupiny

Mezi hlavní oblasti aplikace koučování již dávno nepatří pouze vrcholový management a sport. Koučování si postupem času našlo svoje pole působnosti i v dalších oblastech. Kdo a v čem tedy koučování může nejčastěji využít?

• Vedoucí pracovníci: Mohou využít koučování k rozvoji svých lídrovských dovedností, efektivnější komunikaci a zlepšení týmové dynamiky.
• Psychologové a sociální pracovníci: Pro tyto profesionály může být koučování cenným nástrojem pro podporu klientů v osobním rozvoji a při řešení životních výzev.
• Pedagogové: Učitelé a vzdělávací pracovníci mohou využít koučování k podpoře svého profesního růstu a k posílení schopnosti motivovat a inspirovat své studenty.
  
  

Závěr

Koučování představuje unikátní přístup k podpoře osobního a profesionálního rozvoje, který vychází z vědomí vlastních silných stránek, zdrojů a možností. Je založeno na spolupráci, respektu a aktivní účasti všech zúčastněných stran. V dnešní dynamicky se měnící společnosti nabízí koučování cenné nástroje pro podporu jedinců a organizací v jejich růstu a adaptaci na nové výzvy.

Zdroje

Whitmore, J. (2009). Coaching for Performance: GROWing Human Potential and Purpose – The Principles and Practice of Coaching and Leadership (4th ed.). Nicholas Brealey Publishing.

Gallwey, W. T. (1974). The Inner Game of Tennis: The Classic Guide to the Mental Side of Peak Performance. Random House.

Gallwey, W. T. (1986). The Inner Game of Work: Focus, Learning, Pleasure, and Mobility in the Workplace. Random House.

V češtině:

Gallwey, W. T. (2004). Tajemství vysoké pracovní výkonnosti. Metoda Inner Game. 1. vyd. Praha: Management Press.

Whitmore, J. (2007). Koučování. Rozvoj osobnosti a zvyšování výkonnosti. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press.