Dnes je první adventní neděle, je čas zapálit první ze čtyř svíček na adventním věnci. Ať už je pro vás advent, stejně jako tomu bývalo dříve, čas duchovní přípravy na Vánoce, rozjímání a dobročinnosti, nebo je spíš hektickým obdobím spojeným s vánoční výzdobou, úklidem a shonem a nakupování dárků, přijměte pozvání ke krátkému zamyšlení.

Už podruhé advent ovlivní epidemie koronaviru a epidemiologická nařízení, zatím tento týden vláda zakázala konání vánočních trhů. Pro mnohé z nás jsou vánoční trhy nejen prostor k nákupům, ale také prostor pro setkání s přáteli a blízkými, prostor pro naladění se na vánoční atmosféru či prostor, který nabízí předání vánočního poselství a tradic také našim dětem. Ať už je to rozsvěcení vánočního stromu, zvonění na zvonek, živý, slámový či dřevěný Betlém, u kterého si s nimi povídáme, nebo třeba i přispívání do kasiček různých dobročinných sbírek, které děti vnímají jinak než odeslání daru elektronicky.

Místo výletu na vánoční trhy si děti (i dospělí) mohou užít dnešek jinak, třeba sáňkováním a bohatou sněhovou nabídkou. A možná, že právě o tom „naučit se dělat věc jinak“, třeba i užívat si a hledat to pozitivní jinde a jinak byl pro mnohé z nás i celý uplynulý rok.

A možná i na první pohled trochu paradoxně, je naše první adventní výzva k zamyšlení tato:

„Co si z uplynulého roku chcete ponechat i do toho příštího? Co bylo přesně tak, jak to potřebujete a chcete mít a nechcete to nijak měnit?“

První adventní neděle se označuje jako železná a první svíčka, tzv. svíce proroků, kterou dnes zapalujeme se někdy nazývá Naděje. A možná je to v těchto dnech pro mnohé z nás něco, co právě potřebujeme. Včera jsem cestou z práce slyšela v rádiu rozhovor, ve kterém dotazovaný zmínil citát Václava Havla o naději a myslím, že k tomuto času docela hodí, tak tady je:

„Naděje není přesvědčení, že něco dopadne dobře, nýbrž jistota, že něco má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Pěknou první adventní neděli všem přeje tým CETERAS.