Sebepoškozování je citlivým tématem, které ovlivňuje mnoho dospívajících a mladých lidí. Jedná se o behaviorální vzorec, kdy jedinec úmyslně způsobuje poškození svému tělu, jako je řezání, popálení nebo jiné formy fyzického ubližování. Pro dospívající může být sebepoškozování způsobem, jak vyjádřit a zvládat emocionální bolest, stres nebo psychické obtíže. Jak můžeme sebepoškozování chápat a jakým způsobem můžeme pomoci těm, kteří se s ním potýkají?

Co je sebepoškozování

Sebepoškozování je záměrné ubližování sám sobě. Může zahrnovat různé metody, jako je řezání, tření kůže, škrábání, popálení nebo dokonce užívání nebezpečných látek či trhání vlasů. Pro mnoho lidí je to způsob, jakým se pokoušejí zvládnout nebo potlačit silné emocionální bolesti, stres nebo úzkost.

Jak se sebepoškozování řeší

1. Empatie a porozumění: prvním krokem k řešení sebepoškozování je projevit empatii a porozumění. Dospívající potřebují vědět, že nejsou sami a že jejich bolest je legitimní.
2. Komunikace: klíčová je otevřená a bezpečná komunikace. Dospívající by měli mít možnost hovořit o svých pocitech a obtížích s lidmi, kterým důvěřují, jako jsou rodiče, učitelé nebo odborníci.
3. Hledání pomoci: je důležité vyhledat pomoc od odborníka – psychologa nebo psychoterapeuta. Odborníci mohou pomoci identifikovat základní problémy a navrhnout vhodný další postup a opatření.
4. Alternativní strategie zvládání: dospívajícím by měly být nabídnuty alternativy k sebepoškozování. To může zahrnovat učení se emocionální regulaci, relaxační techniky, cvičení, umělecké terapie a další způsoby zvládání stresu.
5. Podpora rodiny: podpora rodiny je u dospívajících klíčová. Rodiče by měli projevit porozumění, podporu a trpělivost vůči dospívajícím, kteří se snaží překonat sebepoškozování. Problém nezlehčovat, ale ani je za to neobviňovat a nenadávat jim.
6. Prevence a včasná intervence: čím dříve začneme sebepoškozování řešit, tím lépe – zamezíme tak vytvoření a upevňování jeho návykové složky. Školní psychologové a další pracovníci pracující s dětmi a dospívajícími by měly vědět o rizikových faktorech a o tom, jak předcházet sebepoškozování a jak vhodně reagovat. Vycházet mohou z různých metodických pokynů, které vydává např. i MŠMT ČR.

Kdy hledat odbornou pomoc

Pomoc odborníka je nutné vyhledat, pokud:

• se sebepoškozování stává opakujícím se vzorcem chování;
• má dospívající myšlenky na sebepoškozování nebo sebevraždu;
• jsou emocionální bolest a stres tak intenzivní, že je sami nedokážou zvládnout.

Sebepoškozování je složitý a citlivý problém, který vyžaduje trpělivost, porozumění a profesionální pomoc. 

Psychoterapie

Někdy je pro zvládnutí problémů se sebepoškozováním psychoterapie nezbytná. Existuje několik psychoterapeutických přístupů a škol, každá z nich nahlíží na problematiku trochu jiným způsobem a každá má svůj vlastní způsob práce s klientem při řešení jeho potíží. Výběr vhodného psychoterapeutického přístupu může záviset na individuálních potřebách a preferencích klienta, stejně jako na doporučení odborníků. Důležité je, aby psychoterapie terapie byla prováděna kvalifikovaným psychoterapeutem.

Obecně můžeme říct, že se v rámci psychoterapie můžeme zaměřit např. na:

• Identifikaci negativních myšlenkových vzorců a návyků, které vedou k sebepoškozování. Terapeut společně s klientem pracuje na změně těchto vzorců a na rozvoji zdravějších strategií zvládání stresu.
• Rozvoj dovedností, které pomáhají klientovi regulovat své emoce, zvládat stres a vyhýbat se sebepoškozování.
• Zkoumání vztahů a komunikace mezi klientem a jeho blízkými. Pomáhá klientům identifikovat problémy v mezilidských vztazích, které mohou přispívat k emocionálním obtížím a duševnímu utrpení.
• Na pochopení klientovy osobnosti, emocí a potřeb. Pomáhá klientovi identifikovat a vyjádřit své pocity a potřeby.
• Zapojení rodiny do psychoterapie, protože rodina může hrát v podpoře dospívajícího klíčovou roli. Rodinná terapie může pomoci vylepšit komunikaci a porozumění v rodině a posílit poskytovanou podporu a zdroje.

Strategie pro zvládání stresu

• Učení se emocionální regulaci: znamená naučit se rozpoznávat své emoce a zvládat je zdravými způsoby, jako je hluboké dýchání, meditace a jiné relaxační a další techniky.
• Zdravé způsoby vyjádření emocí: podpora pro dospívající v nalezení zdravých a konstruktivních způsobů, jak vyjádřit své pocity, jako je umělecká tvorba, psaní deníku nebo sportovní aktivity.
• Plánování náhradních aktivit: pomoci dospívajícímu vytvořit seznam náhradních aktivit, které mohou provádět, když mají puzení k sebepoškozování. To může zahrnovat cvičení, kreslení nebo telefonování s přítelem.
• Krizové linky a linky důvěry:  vědět, že se v případě krize mohu obrátit na některou z linek důvěry, krizovou linku nebo krizové centrum. Seznam některých linek najdete např. v našem dřívějším článku zde. 

Důležité je si uvědomit, že řešení sebepoškozování může být dlouhodobý proces. Důležitá je podpora a porozumění i aktivní zapojení se do zvládání. Využít pomoc odborníka může být při řešení sebepoškozování klíčové a velmi efektivní.